V italštině existují čtyři hlavní slovesné způsoby: indikativ, konjunktiv, kondicionál a imperativ. Každý z těchto způsobů se používá k vyjádření různých záměrů, akcí nebo stavů.
Indikativ popisuje skutečnosti, konjunktiv vyjadřuje pochybnosti a přání, kondicionál se vztahuje na hypotetické situace a imperativ slouží k rozkazům a žádostem.
Správná znalost časování sloves v těchto způsobech vám umožní snadno vyjadřovat různé myšlenky a emoce v každodenní komunikaci.
Il cane ha zoppicato dopo la caduta. (Dante Alighieri, Divina Commedia)
zoppicare :
zop|pi|cà|re : (accento grave)
indicativo zoppicare. Oznamovací způsob slovesa zoppicare
|
Tempo semplice
Presente zoppicare |
||
| io | zoppico |
🔊
|
| tu | zoppichi |
🔊
|
| lui/lei/Lei | zoppica |
🔊
|
| noi | zoppichiamo |
🔊
|
| voi | zoppicate |
🔊
|
| loro | zoppicano |
🔊
|
|
Tempo semplice
Imperfetto zoppicare |
||
| io | zoppicavo |
🔊
|
| tu | zoppicavi |
🔊
|
| lui/lei/Lei | zoppicava |
🔊
|
| noi | zoppicavamo |
🔊
|
| voi | zoppicavate |
🔊
|
| loro | zoppicavano |
🔊
|
|
Tempo semplice
Futuro semplice zoppicare |
||
| io | zoppicherò |
🔊
|
| tu | zoppicherai |
🔊
|
| lui/lei/Lei | zoppicherà |
🔊
|
| noi | zoppicheremo |
🔊
|
| voi | zoppicherete |
🔊
|
| loro | zoppicheranno |
🔊
|
|
Tempo semplice
Passato remoto zoppicare |
||
| io | zoppicai |
🔊
|
| tu | zoppicasti |
🔊
|
| lui/lei/Lei | zoppicò |
🔊
|
| noi | zoppicammo |
🔊
|
| voi | zoppicaste |
🔊
|
| loro | zoppicarono |
🔊
|
|
Tempo composto
Futuro anteriore zoppicare |
||
| io | avrò zoppicato |
🔊
|
| tu | avrai zoppicato |
🔊
|
| lui/lei/Lei | avrà zoppicato |
🔊
|
| noi | avremo zoppicato |
🔊
|
| voi | avrete zoppicato |
🔊
|
| loro | avranno zoppicato |
🔊
|
|
Tempo composto
Passato prossimo zoppicare |
||
| io | ho zoppicato |
🔊
|
| tu | hai zoppicato |
🔊
|
| lui/lei/Lei | ha zoppicato |
🔊
|
| noi | abbiamo zoppicato |
🔊
|
| voi | avete zoppicato |
🔊
|
| loro | hanno zoppicato |
🔊
|
|
Tempo composto
Trapassato prossimo zoppicare |
||
| io | avevo zoppicato |
🔊
|
| tu | avevi zoppicato |
🔊
|
| lui/lei/Lei | aveva zoppicato |
🔊
|
| noi | avevamo zoppicato |
🔊
|
| voi | avevate zoppicato |
🔊
|
| loro | avevano zoppicato |
🔊
|
|
Tempo composto
Trapassato remoto zoppicare |
||
| io | ebbi zoppicato |
🔊
|
| tu | avesti zoppicato |
🔊
|
| lui/lei/Lei | ebbe zoppicato |
🔊
|
| noi | avemmo zoppicato |
🔊
|
| voi | aveste zoppicato |
🔊
|
| loro | ebbero zoppicato |
🔊
|
Obecné informace o oznamovacím způsobu (Indicativo) italských sloves
Indikativ (Indicativo) je jedním ze základních způsobů časování sloves v italštině, který slouží k vyjádření činů, stavů nebo událostí považovaných za skutečné nebo jisté. Používá se k popisu faktů, každodenních rutin a objektivních situací.
Například věty jako „Io vado al mercato“ nebo „Loro studiano per l'esame“ ukazují použití indikativu k předání konkrétních informací.
Tento způsob se dá časovat v různých časech, jako je přítomný, minulý a budoucí, což umožňuje přesně umístit děje v čase. Porozumění indikativu je klíčové pro efektivní komunikaci a pochopení nuancí italštiny.
congiuntivo zoppicare. Podmiňovací způsob slovesa zoppicare
|
Tempo semplice
Congiuntivo presente zoppicare |
||
| io | zoppichi |
🔊
|
| tu | zoppichi |
🔊
|
| lui/lei/Lei | zoppichi |
🔊
|
| noi | zoppichiamo |
🔊
|
| voi | zoppichiate |
🔊
|
| loro | zoppichino |
🔊
|
|
Tempo semplice
Congiuntivo imperfetto zoppicare |
||
| io | zoppicassi |
🔊
|
| tu | zoppicassi |
🔊
|
| lui/lei/Lei | zoppicasse |
🔊
|
| noi | zoppicassimo |
🔊
|
| voi | zoppicaste |
🔊
|
| loro | zoppicassero |
🔊
|
|
Tempo composto
Congiuntivo passato zoppicare |
||
| io | abbia zoppicato |
🔊
|
| tu | abbia zoppicato |
🔊
|
| lui/lei/Lei | abbia zoppicato |
🔊
|
| noi | abbiamo zoppicato |
🔊
|
| voi | abbiate zoppicato |
🔊
|
| loro | abbiano zoppicato |
🔊
|
|
Tempo composto
Congiuntivo trapassato zoppicare |
||
| io | avessi zoppicato |
🔊
|
| tu | avessi zoppicato |
🔊
|
| lui/lei/Lei | avesse zoppicato |
🔊
|
| noi | avessimo zoppicato |
🔊
|
| voi | aveste zoppicato |
🔊
|
| loro | avessero zoppicato |
🔊
|
Obecné informace o konjunktivu (Congiuntivo) italských sloves
Konjunktiv (Congiuntivo) je základní slovesný způsob v italštině, který se používá k vyjádření nejistoty, přání, emocí a hypotetických situací. Používá se při vyjadřování činů, které nejsou jisté nebo skutečné, například v případech pochybností nebo možnosti.
Například věty jako „Spero che tu venga“ nebo „Se avessi tempo, partirei“ ilustrují použití konjunktivu k vyjádření duševních stavů nebo událostí závislých na podmínkách.
Tento způsob se může vyskytovat v různých časech, například v přítomném a minulém, a je nezbytný pro jemné vyjadřování a sdělování složitých myšlenek v italštině.
condizionale zoppicare. Podmiňovací způsob slovesa zoppicare
|
Tempo semplice
Condizionale presente zoppicare |
||
| io | zoppicherei |
🔊
|
| tu | zoppicheresti |
🔊
|
| lui/lei/Lei | zoppicherebbe |
🔊
|
| noi | zoppicheremmo |
🔊
|
| voi | zoppichereste |
🔊
|
| loro | zoppicherebbero |
🔊
|
|
Tempo composto
Condizionale passato zoppicare |
||
| io | avrei zoppicato |
🔊
|
| tu | avresti zoppicato |
🔊
|
| lui/lei/Lei | avrebbe zoppicato |
🔊
|
| noi | avremmo zoppicato |
🔊
|
| voi | avreste zoppicato |
🔊
|
| loro | avrebbero zoppicato |
🔊
|
Obecné informace o kondicionálu (Condizionale) italských sloves
Podmiňovací způsob (Condizionale) je základní způsob sloves v italštině, který se používá k vyjádření činů nebo stavů závislých na určitých podmínkách. Často se používá k formulaci přání, žádostí nebo hypotetických situací, které nejsou jisté.
Například věty jako „Vorrei un caffè“ nebo „Se avessi più tempo, viaggerei di più“ ukazují, jak se podmiňovací způsob používá k vyjádření situací závislých na konkrétních okolnostech.
Tento způsob lze časovat v přítomném i minulém čase a je nezbytný pro jasnou komunikaci a vyjadřování složitých myšlenek v italštině.
imperativo zoppicare. Rozkazovací způsob slovesa zoppicare
Imperativo zoppicare |
||
| tu | zoppica |
🔊
|
| noi | zoppichiamo |
🔊
|
| voi | zoppicate |
🔊
|
Congiuntivo zoppicare |
||
| Lei | zoppichi |
🔊
|
| Che lui/lei | zoppichi |
🔊
|
| Che loro | zoppichino |
🔊
|
Obecné informace o rozkazovacím způsobu (Imperativo) italských sloves
Rozkazovací způsob (Imperativo) je v italštině základním slovesným způsobem, který se používá k vydávání příkazů, pokynů nebo rad. Tvoří se pro druhou osobu jednotného čísla, druhou osobu množného čísla a první osobu množného čísla.
Například věty jako „Fai attenzione!“ nebo „Parlate lentamente!“ ukazují, jak lze rozkazovací způsob použít pro přímou a jasnou komunikaci. Výraz „Andiamo!“, kterým se vyjadřuje pozvání něco společně udělat, je také příkladem rozkazovacího způsobu.
Je však důležité poznamenat, že rozkazovací způsob nemá tvary pro třetí osobu jednotného ani množného čísla. V těchto případech se používá spojovací způsob (Congiuntivo), kterým se vyjadřují přání nebo doporučení jemnějším způsobem. Tento rys dělá italštinu jedinečnou, protože spojovací způsob dodává konverzacím nádech zdvořilosti a jemnosti.
Znát rozkazovací způsob a jeho správné použití je klíčové pro efektivní komunikaci a udržení přátelského tónu v každodenních rozhovorech.
Proč je nezbytné používat náš trénink časování k učení italštiny!
Časování sloves patří mezi nejtěžší části italského jazyka a jeho zvládnutí vyžaduje pravidelný trénink.
S naším interaktivním nástrojem můžete procvičovat zábavnou a přizpůsobenou formou, a to jak nejpoužívanější slovesa, tak i ta náročnější. Náš trenér vám pomůže zlepšit přesnost a rychlost, což zpříjemní vaši komunikaci.
Ať jste začátečník nebo pokročilý, naš kouč časování vám pomůže posunout vaše jazykové dovednosti na vyšší úroveň!