🔍
    sense 2v
    sense 1v
    V italštině existují čtyři hlavní slovesné způsoby: indikativ, konjunktiv, kondicionál a imperativ. Každý z těchto způsobů se používá k vyjádření různých záměrů, akcí nebo stavů.
    Indikativ popisuje skutečnosti, konjunktiv vyjadřuje pochybnosti a přání, kondicionál se vztahuje na hypotetické situace a imperativ slouží k rozkazům a žádostem.
    Správná znalost časování sloves v těchto způsobech vám umožní snadno vyjadřovat různé myšlenky a emoce v každodenní komunikaci.
    Ha voluto bene a tutti. (Giosuè Carducci, Odi Barbare)
    verbo irregolare
    volere :
    vo||re : (accento acuto)

    indicativo volere. Oznamovací způsob slovesa volere


    Tempo semplice

    volere presente

    io voglio
    🔊
    tu vuoi
    🔊
    lui/lei/Lei vuole
    🔊
    noi vogliamo
    🔊
    voi volete
    🔊
    loro vogliono
    🔊
    Tempo semplice

    volere imperfetto

    io volevo
    🔊
    tu volevi
    🔊
    lui/lei/Lei voleva
    🔊
    noi volevamo
    🔊
    voi volevate
    🔊
    loro volevano
    🔊

    Tempo semplice

    volere futuro semplice

    io vorrò
    🔊
    tu vorrai
    🔊
    lui/lei/Lei vorrà
    🔊
    noi vorremo
    🔊
    voi vorrete
    🔊
    loro vorranno
    🔊
    Tempo semplice

    volere passato remoto

    io volli
    🔊
    tu volesti
    🔊
    lui/lei/Lei volle
    🔊
    noi volemmo
    🔊
    voi voleste
    🔊
    loro vollero
    🔊

    Tempo composto

    volere futuro anteriore

    io avrò voluto
    🔊
    tu avrai voluto
    🔊
    lui/lei/Lei avrà voluto
    🔊
    noi avremo voluto
    🔊
    voi avrete voluto
    🔊
    loro avranno voluto
    🔊
    Tempo composto

    volere passato prossimo

    io ho voluto
    🔊
    tu hai voluto
    🔊
    lui/lei/Lei ha voluto
    🔊
    noi abbiamo voluto
    🔊
    voi avete voluto
    🔊
    loro hanno voluto
    🔊

    Tempo composto

    volere trapassato prossimo

    io avevo voluto
    🔊
    tu avevi voluto
    🔊
    lui/lei/Lei aveva voluto
    🔊
    noi avevamo voluto
    🔊
    voi avevate voluto
    🔊
    loro avevano voluto
    🔊
    Tempo composto

    volere trapassato remoto

    io ebbi voluto
    🔊
    tu avesti voluto
    🔊
    lui/lei/Lei ebbe voluto
    🔊
    noi avemmo voluto
    🔊
    voi aveste voluto
    🔊
    loro ebbero voluto
    🔊

    Obecné informace o oznamovacím způsobu (Indicativo) italských sloves

    Indikativ (Indicativo) je jedním ze základních způsobů časování sloves v italštině, který slouží k vyjádření činů, stavů nebo událostí považovaných za skutečné nebo jisté. Používá se k popisu faktů, každodenních rutin a objektivních situací.
    Například věty jako „Io vado al mercato“ nebo „Loro studiano per l'esame“ ukazují použití indikativu k předání konkrétních informací.
    Tento způsob se dá časovat v různých časech, jako je přítomný, minulý a budoucí, což umožňuje přesně umístit děje v čase. Porozumění indikativu je klíčové pro efektivní komunikaci a pochopení nuancí italštiny.

    congiuntivo volere. Podmiňovací způsob slovesa volere


    Tempo semplice

    volere congiuntivo presente

    io voglia
    🔊
    tu voglia
    🔊
    lui/lei/Lei voglia
    🔊
    noi vogliamo
    🔊
    voi vogliate
    🔊
    loro vogliano
    🔊
    Tempo semplice

    volere congiuntivo imperfetto

    io volessi
    🔊
    tu volessi
    🔊
    lui/lei/Lei volesse
    🔊
    noi volessimo
    🔊
    voi voleste
    🔊
    loro volessero
    🔊

    Tempo composto

    volere congiuntivo passato

    io abbia voluto
    🔊
    tu abbia voluto
    🔊
    lui/lei/Lei abbia voluto
    🔊
    noi abbiamo voluto
    🔊
    voi abbiate voluto
    🔊
    loro abbiano voluto
    🔊
    Tempo composto

    volere congiuntivo trapassato

    io avessi voluto
    🔊
    tu avessi voluto
    🔊
    lui/lei/Lei avesse voluto
    🔊
    noi avessimo voluto
    🔊
    voi aveste voluto
    🔊
    loro avessero voluto
    🔊

    Obecné informace o konjunktivu (Congiuntivo) italských sloves

    Konjunktiv (Congiuntivo) je základní slovesný způsob v italštině, který se používá k vyjádření nejistoty, přání, emocí a hypotetických situací. Používá se při vyjadřování činů, které nejsou jisté nebo skutečné, například v případech pochybností nebo možnosti.
    Například věty jako „Spero che tu venga“ nebo „Se avessi tempo, partirei“ ilustrují použití konjunktivu k vyjádření duševních stavů nebo událostí závislých na podmínkách.
    Tento způsob se může vyskytovat v různých časech, například v přítomném a minulém, a je nezbytný pro jemné vyjadřování a sdělování složitých myšlenek v italštině.

    condizionale volere. Podmiňovací způsob slovesa volere


    Tempo semplice

    volere condizionale presente

    io vorrei
    🔊
    tu vorresti
    🔊
    lui/lei/Lei vorrebbe
    🔊
    noi vorremmo
    🔊
    voi vorreste
    🔊
    loro vorrebbero
    🔊
    Tempo composto

    volere condizionale passato

    io avrei voluto
    🔊
    tu avresti voluto
    🔊
    lui/lei/Lei avrebbe voluto
    🔊
    noi avremmo voluto
    🔊
    voi avreste voluto
    🔊
    loro avrebbero voluto
    🔊

    Obecné informace o kondicionálu (Condizionale) italských sloves

    Podmiňovací způsob (Condizionale) je základní způsob sloves v italštině, který se používá k vyjádření činů nebo stavů závislých na určitých podmínkách. Často se používá k formulaci přání, žádostí nebo hypotetických situací, které nejsou jisté.
    Například věty jako „Vorrei un caffè“ nebo „Se avessi più tempo, viaggerei di più“ ukazují, jak se podmiňovací způsob používá k vyjádření situací závislých na konkrétních okolnostech.
    Tento způsob lze časovat v přítomném i minulém čase a je nezbytný pro jasnou komunikaci a vyjadřování složitých myšlenek v italštině.

    imperativo volere. Rozkazovací způsob slovesa volere


    volere imperativo

    tu vuoi
    🔊
    noi vogliamo
    🔊
    voi volete
    🔊

    volere congiuntivo esortativo

    Lei voglia
    🔊
    Che lui/lei voglia
    🔊
    Che loro vogliano
    🔊

    Obecné informace o rozkazovacím způsobu (Imperativo) italských sloves

    Rozkazovací způsob (Imperativo) je v italštině základním slovesným způsobem, který se používá k vydávání příkazů, pokynů nebo rad. Tvoří se pro druhou osobu jednotného čísla, druhou osobu množného čísla a první osobu množného čísla.
    Například věty jako „Fai attenzione!“ nebo „Parlate lentamente!“ ukazují, jak lze rozkazovací způsob použít pro přímou a jasnou komunikaci. Výraz „Andiamo!“, kterým se vyjadřuje pozvání něco společně udělat, je také příkladem rozkazovacího způsobu.
    Je však důležité poznamenat, že rozkazovací způsob nemá tvary pro třetí osobu jednotného ani množného čísla. V těchto případech se používá spojovací způsob (Congiuntivo), kterým se vyjadřují přání nebo doporučení jemnějším způsobem. Tento rys dělá italštinu jedinečnou, protože spojovací způsob dodává konverzacím nádech zdvořilosti a jemnosti.
    Znát rozkazovací způsob a jeho správné použití je klíčové pro efektivní komunikaci a udržení přátelského tónu v každodenních rozhovorech.

    Proč je nezbytné používat náš trénink časování k učení italštiny!

    Časování sloves patří mezi nejtěžší části italského jazyka a jeho zvládnutí vyžaduje pravidelný trénink.
    S naším interaktivním nástrojem můžete procvičovat zábavnou a přizpůsobenou formou, a to jak nejpoužívanější slovesa, tak i ta náročnější. Náš trenér vám pomůže zlepšit přesnost a rychlost, což zpříjemní vaši komunikaci.
    Ať jste začátečník nebo pokročilý, náš kouč časování vám pomůže posunout vaše jazykové dovednosti na vyšší úroveň!