V italštině existují čtyři hlavní slovesné způsoby: indikativ, konjunktiv, kondicionál a imperativ. Každý z těchto způsobů se používá k vyjádření různých záměrů, akcí nebo stavů.
Indikativ popisuje skutečnosti, konjunktiv vyjadřuje pochybnosti a přání, kondicionál se vztahuje na hypotetické situace a imperativ slouží k rozkazům a žádostem.
Správná znalost časování sloves v těchto způsobech vám umožní snadno vyjadřovat různé myšlenky a emoce v každodenní komunikaci.
Le sue parole hanno provocato una reazione. (Luigi Pirandello, Il Fu Mattia Pascal)
provocare :
pro|vo|cà|re
: (accento grave)
indicativo provocare. Oznamovací způsob slovesa provocare
|
Tempo semplice
provocare presente |
||
| io | provoco |
🔊
|
| tu | provochi |
🔊
|
| lui/lei/Lei | provoca |
🔊
|
| noi | provochiamo |
🔊
|
| voi | provocate |
🔊
|
| loro | provocano |
🔊
|
|
Tempo semplice
provocare imperfetto |
||
| io | provocavo |
🔊
|
| tu | provocavi |
🔊
|
| lui/lei/Lei | provocava |
🔊
|
| noi | provocavamo |
🔊
|
| voi | provocavate |
🔊
|
| loro | provocavano |
🔊
|
|
Tempo semplice
provocare futuro semplice |
||
| io | provocherò |
🔊
|
| tu | provocherai |
🔊
|
| lui/lei/Lei | provocherà |
🔊
|
| noi | provocheremo |
🔊
|
| voi | provocherete |
🔊
|
| loro | provocheranno |
🔊
|
|
Tempo semplice
provocare passato remoto |
||
| io | provocai |
🔊
|
| tu | provocasti |
🔊
|
| lui/lei/Lei | provocò |
🔊
|
| noi | provocammo |
🔊
|
| voi | provocaste |
🔊
|
| loro | provocarono |
🔊
|
|
Tempo composto
provocare futuro anteriore |
||
| io | avrò provocato |
🔊
|
| tu | avrai provocato |
🔊
|
| lui/lei/Lei | avrà provocato |
🔊
|
| noi | avremo provocato |
🔊
|
| voi | avrete provocato |
🔊
|
| loro | avranno provocato |
🔊
|
|
Tempo composto
provocare passato prossimo |
||
| io | ho provocato |
🔊
|
| tu | hai provocato |
🔊
|
| lui/lei/Lei | ha provocato |
🔊
|
| noi | abbiamo provocato |
🔊
|
| voi | avete provocato |
🔊
|
| loro | hanno provocato |
🔊
|
|
Tempo composto
provocare trapassato prossimo |
||
| io | avevo provocato |
🔊
|
| tu | avevi provocato |
🔊
|
| lui/lei/Lei | aveva provocato |
🔊
|
| noi | avevamo provocato |
🔊
|
| voi | avevate provocato |
🔊
|
| loro | avevano provocato |
🔊
|
|
Tempo composto
provocare trapassato remoto |
||
| io | ebbi provocato |
🔊
|
| tu | avesti provocato |
🔊
|
| lui/lei/Lei | ebbe provocato |
🔊
|
| noi | avemmo provocato |
🔊
|
| voi | aveste provocato |
🔊
|
| loro | ebbero provocato |
🔊
|
Obecné informace o oznamovacím způsobu (Indicativo) italských sloves
Indikativ (Indicativo) je jedním ze základních způsobů časování sloves v italštině, který slouží k vyjádření činů, stavů nebo událostí považovaných za skutečné nebo jisté. Používá se k popisu faktů, každodenních rutin a objektivních situací.
Například věty jako „Io vado al mercato“ nebo „Loro studiano per l'esame“ ukazují použití indikativu k předání konkrétních informací.
Tento způsob se dá časovat v různých časech, jako je přítomný, minulý a budoucí, což umožňuje přesně umístit děje v čase. Porozumění indikativu je klíčové pro efektivní komunikaci a pochopení nuancí italštiny.
congiuntivo provocare. Podmiňovací způsob slovesa provocare
|
Tempo semplice
provocare congiuntivo presente |
||
| io | provochi |
🔊
|
| tu | provochi |
🔊
|
| lui/lei/Lei | provochi |
🔊
|
| noi | provochiamo |
🔊
|
| voi | provochiate |
🔊
|
| loro | provochino |
🔊
|
|
Tempo semplice
provocare congiuntivo imperfetto |
||
| io | provocassi |
🔊
|
| tu | provocassi |
🔊
|
| lui/lei/Lei | provocasse |
🔊
|
| noi | provocassimo |
🔊
|
| voi | provocaste |
🔊
|
| loro | provocassero |
🔊
|
|
Tempo composto
provocare congiuntivo passato |
||
| io | abbia provocato |
🔊
|
| tu | abbia provocato |
🔊
|
| lui/lei/Lei | abbia provocato |
🔊
|
| noi | abbiamo provocato |
🔊
|
| voi | abbiate provocato |
🔊
|
| loro | abbiano provocato |
🔊
|
|
Tempo composto
provocare congiuntivo trapassato |
||
| io | avessi provocato |
🔊
|
| tu | avessi provocato |
🔊
|
| lui/lei/Lei | avesse provocato |
🔊
|
| noi | avessimo provocato |
🔊
|
| voi | aveste provocato |
🔊
|
| loro | avessero provocato |
🔊
|
Obecné informace o konjunktivu (Congiuntivo) italských sloves
Konjunktiv (Congiuntivo) je základní slovesný způsob v italštině, který se používá k vyjádření nejistoty, přání, emocí a hypotetických situací. Používá se při vyjadřování činů, které nejsou jisté nebo skutečné, například v případech pochybností nebo možnosti.
Například věty jako „Spero che tu venga“ nebo „Se avessi tempo, partirei“ ilustrují použití konjunktivu k vyjádření duševních stavů nebo událostí závislých na podmínkách.
Tento způsob se může vyskytovat v různých časech, například v přítomném a minulém, a je nezbytný pro jemné vyjadřování a sdělování složitých myšlenek v italštině.
condizionale provocare. Podmiňovací způsob slovesa provocare
|
Tempo semplice
provocare condizionale presente |
||
| io | provocherei |
🔊
|
| tu | provocheresti |
🔊
|
| lui/lei/Lei | provocherebbe |
🔊
|
| noi | provocheremmo |
🔊
|
| voi | provochereste |
🔊
|
| loro | provocherebbero |
🔊
|
|
Tempo composto
provocare condizionale passato |
||
| io | avrei provocato |
🔊
|
| tu | avresti provocato |
🔊
|
| lui/lei/Lei | avrebbe provocato |
🔊
|
| noi | avremmo provocato |
🔊
|
| voi | avreste provocato |
🔊
|
| loro | avrebbero provocato |
🔊
|
Obecné informace o kondicionálu (Condizionale) italských sloves
Podmiňovací způsob (Condizionale) je základní způsob sloves v italštině, který se používá k vyjádření činů nebo stavů závislých na určitých podmínkách. Často se používá k formulaci přání, žádostí nebo hypotetických situací, které nejsou jisté.
Například věty jako „Vorrei un caffè“ nebo „Se avessi più tempo, viaggerei di più“ ukazují, jak se podmiňovací způsob používá k vyjádření situací závislých na konkrétních okolnostech.
Tento způsob lze časovat v přítomném i minulém čase a je nezbytný pro jasnou komunikaci a vyjadřování složitých myšlenek v italštině.
imperativo provocare. Rozkazovací způsob slovesa provocare
provocare imperativo |
||
| tu | provoca |
🔊
|
| noi | provochiamo |
🔊
|
| voi | provocate |
🔊
|
provocare congiuntivo esortativo |
||
| Lei | provochi |
🔊
|
| Che lui/lei | provochi |
🔊
|
| Che loro | provochino |
🔊
|
Obecné informace o rozkazovacím způsobu (Imperativo) italských sloves
Rozkazovací způsob (Imperativo) je v italštině základním slovesným způsobem, který se používá k vydávání příkazů, pokynů nebo rad. Tvoří se pro druhou osobu jednotného čísla, druhou osobu množného čísla a první osobu množného čísla.
Například věty jako „Fai attenzione!“ nebo „Parlate lentamente!“ ukazují, jak lze rozkazovací způsob použít pro přímou a jasnou komunikaci. Výraz „Andiamo!“, kterým se vyjadřuje pozvání něco společně udělat, je také příkladem rozkazovacího způsobu.
Je však důležité poznamenat, že rozkazovací způsob nemá tvary pro třetí osobu jednotného ani množného čísla. V těchto případech se používá spojovací způsob (Congiuntivo), kterým se vyjadřují přání nebo doporučení jemnějším způsobem. Tento rys dělá italštinu jedinečnou, protože spojovací způsob dodává konverzacím nádech zdvořilosti a jemnosti.
Znát rozkazovací způsob a jeho správné použití je klíčové pro efektivní komunikaci a udržení přátelského tónu v každodenních rozhovorech.
Proč je nezbytné používat náš trénink časování k učení italštiny!
Časování sloves patří mezi nejtěžší části italského jazyka a jeho zvládnutí vyžaduje pravidelný trénink.
S naším interaktivním nástrojem můžete procvičovat zábavnou a přizpůsobenou formou, a to jak nejpoužívanější slovesa, tak i ta náročnější. Náš trenér vám pomůže zlepšit přesnost a rychlost, což zpříjemní vaši komunikaci.
Ať jste začátečník nebo pokročilý, náš kouč časování vám pomůže posunout vaše jazykové dovednosti na vyšší úroveň!