🔍
    sense 2v
    sense 1v
    V italštině existují čtyři hlavní slovesné způsoby: indikativ, konjunktiv, kondicionál a imperativ. Každý z těchto způsobů se používá k vyjádření různých záměrů, akcí nebo stavů.
    Indikativ popisuje skutečnosti, konjunktiv vyjadřuje pochybnosti a přání, kondicionál se vztahuje na hypotetické situace a imperativ slouží k rozkazům a žádostem.
    Správná znalost časování sloves v těchto způsobech vám umožní snadno vyjadřovat různé myšlenky a emoce v každodenní komunikaci.
    Ha pulito e polito la superficie del tavolo. (Giovanni Verga, I Malavoglia)
    polire :
    po||re : (accento grave)

    indicativo polire. Oznamovací způsob slovesa polire


    Tempo semplice

    Presente polire

    io polisco
    🔊
    tu polisci
    🔊
    lui/lei/Lei polisce
    🔊
    noi poliamo
    🔊
    voi polite
    🔊
    loro poliscono
    🔊
    Tempo semplice

    Imperfetto polire

    io polivo
    🔊
    tu polivi
    🔊
    lui/lei/Lei poliva
    🔊
    noi polivamo
    🔊
    voi polivate
    🔊
    loro polivano
    🔊

    Tempo semplice

    Futuro semplice polire

    io polirò
    🔊
    tu polirai
    🔊
    lui/lei/Lei polirà
    🔊
    noi poliremo
    🔊
    voi polirete
    🔊
    loro poliranno
    🔊
    Tempo semplice

    Passato remoto polire

    io polii
    🔊
    tu polisti
    🔊
    lui/lei/Lei polì
    🔊
    noi polimmo
    🔊
    voi poliste
    🔊
    loro polirono
    🔊

    Tempo composto

    Futuro anteriore polire

    io avrò polito
    🔊
    tu avrai polito
    🔊
    lui/lei/Lei avrà polito
    🔊
    noi avremo polito
    🔊
    voi avrete polito
    🔊
    loro avranno polito
    🔊
    Tempo composto

    Passato prossimo polire

    io ho polito
    🔊
    tu hai polito
    🔊
    lui/lei/Lei ha polito
    🔊
    noi abbiamo polito
    🔊
    voi avete polito
    🔊
    loro hanno polito
    🔊

    Tempo composto

    Trapassato prossimo polire

    io avevo polito
    🔊
    tu avevi polito
    🔊
    lui/lei/Lei aveva polito
    🔊
    noi avevamo polito
    🔊
    voi avevate polito
    🔊
    loro avevano polito
    🔊
    Tempo composto

    Trapassato remoto polire

    io ebbi polito
    🔊
    tu avesti polito
    🔊
    lui/lei/Lei ebbe polito
    🔊
    noi avemmo polito
    🔊
    voi aveste polito
    🔊
    loro ebbero polito
    🔊

    Obecné informace o oznamovacím způsobu (Indicativo) italských sloves

    Indikativ (Indicativo) je jedním ze základních způsobů časování sloves v italštině, který slouží k vyjádření činů, stavů nebo událostí považovaných za skutečné nebo jisté. Používá se k popisu faktů, každodenních rutin a objektivních situací.
    Například věty jako „Io vado al mercato“ nebo „Loro studiano per l'esame“ ukazují použití indikativu k předání konkrétních informací.
    Tento způsob se dá časovat v různých časech, jako je přítomný, minulý a budoucí, což umožňuje přesně umístit děje v čase. Porozumění indikativu je klíčové pro efektivní komunikaci a pochopení nuancí italštiny.

    congiuntivo polire. Podmiňovací způsob slovesa polire


    Tempo semplice

    Congiuntivo presente polire

    io polisca
    🔊
    tu polisca
    🔊
    lui/lei/Lei polisca
    🔊
    noi poliamo
    🔊
    voi poliate
    🔊
    loro poliscano
    🔊
    Tempo semplice

    Congiuntivo imperfetto polire

    io polissi
    🔊
    tu polissi
    🔊
    lui/lei/Lei polisse
    🔊
    noi polissimo
    🔊
    voi poliste
    🔊
    loro polissero
    🔊

    Tempo composto

    Congiuntivo passato polire

    io abbia polito
    🔊
    tu abbia polito
    🔊
    lui/lei/Lei abbia polito
    🔊
    noi abbiamo polito
    🔊
    voi abbiate polito
    🔊
    loro abbiano polito
    🔊
    Tempo composto

    Congiuntivo trapassato polire

    io avessi polito
    🔊
    tu avessi polito
    🔊
    lui/lei/Lei avesse polito
    🔊
    noi avessimo polito
    🔊
    voi aveste polito
    🔊
    loro avessero polito
    🔊

    Obecné informace o konjunktivu (Congiuntivo) italských sloves

    Konjunktiv (Congiuntivo) je základní slovesný způsob v italštině, který se používá k vyjádření nejistoty, přání, emocí a hypotetických situací. Používá se při vyjadřování činů, které nejsou jisté nebo skutečné, například v případech pochybností nebo možnosti.
    Například věty jako „Spero che tu venga“ nebo „Se avessi tempo, partirei“ ilustrují použití konjunktivu k vyjádření duševních stavů nebo událostí závislých na podmínkách.
    Tento způsob se může vyskytovat v různých časech, například v přítomném a minulém, a je nezbytný pro jemné vyjadřování a sdělování složitých myšlenek v italštině.

    condizionale polire. Podmiňovací způsob slovesa polire


    Tempo semplice

    Condizionale presente polire

    io polirei
    🔊
    tu poliresti
    🔊
    lui/lei/Lei polirebbe
    🔊
    noi poliremmo
    🔊
    voi polireste
    🔊
    loro polerebbero
    🔊
    Tempo composto

    Condizionale passato polire

    io avrei polito
    🔊
    tu avresti polito
    🔊
    lui/lei/Lei avrebbe polito
    🔊
    noi avremmo polito
    🔊
    voi avreste polito
    🔊
    loro avrebbero polito
    🔊

    Obecné informace o kondicionálu (Condizionale) italských sloves

    Podmiňovací způsob (Condizionale) je základní způsob sloves v italštině, který se používá k vyjádření činů nebo stavů závislých na určitých podmínkách. Často se používá k formulaci přání, žádostí nebo hypotetických situací, které nejsou jisté.
    Například věty jako „Vorrei un caffè“ nebo „Se avessi più tempo, viaggerei di più“ ukazují, jak se podmiňovací způsob používá k vyjádření situací závislých na konkrétních okolnostech.
    Tento způsob lze časovat v přítomném i minulém čase a je nezbytný pro jasnou komunikaci a vyjadřování složitých myšlenek v italštině.

    imperativo polire. Rozkazovací způsob slovesa polire


    Imperativo polire

    tu polisci
    🔊
    noi poliamo
    🔊
    voi polite
    🔊

    Congiuntivo polire

    Lei polisca
    🔊
    Che lui/lei polisca
    🔊
    Che loro poliscano
    🔊

    Obecné informace o rozkazovacím způsobu (Imperativo) italských sloves

    Rozkazovací způsob (Imperativo) je v italštině základním slovesným způsobem, který se používá k vydávání příkazů, pokynů nebo rad. Tvoří se pro druhou osobu jednotného čísla, druhou osobu množného čísla a první osobu množného čísla.
    Například věty jako „Fai attenzione!“ nebo „Parlate lentamente!“ ukazují, jak lze rozkazovací způsob použít pro přímou a jasnou komunikaci. Výraz „Andiamo!“, kterým se vyjadřuje pozvání něco společně udělat, je také příkladem rozkazovacího způsobu.
    Je však důležité poznamenat, že rozkazovací způsob nemá tvary pro třetí osobu jednotného ani množného čísla. V těchto případech se používá spojovací způsob (Congiuntivo), kterým se vyjadřují přání nebo doporučení jemnějším způsobem. Tento rys dělá italštinu jedinečnou, protože spojovací způsob dodává konverzacím nádech zdvořilosti a jemnosti.
    Znát rozkazovací způsob a jeho správné použití je klíčové pro efektivní komunikaci a udržení přátelského tónu v každodenních rozhovorech.

    Proč je nezbytné používat náš trénink časování k učení italštiny!

    Časování sloves patří mezi nejtěžší části italského jazyka a jeho zvládnutí vyžaduje pravidelný trénink.
    S naším interaktivním nástrojem můžete procvičovat zábavnou a přizpůsobenou formou, a to jak nejpoužívanější slovesa, tak i ta náročnější. Náš trenér vám pomůže zlepšit přesnost a rychlost, což zpříjemní vaši komunikaci.
    Ať jste začátečník nebo pokročilý, náš kouč časování vám pomůže posunout vaše jazykové dovednosti na vyšší úroveň!