V italštině existují čtyři hlavní slovesné způsoby: indikativ, konjunktiv, kondicionál a imperativ. Každý z těchto způsobů se používá k vyjádření různých záměrů, akcí nebo stavů.
Indikativ popisuje skutečnosti, konjunktiv vyjadřuje pochybnosti a přání, kondicionál se vztahuje na hypotetické situace a imperativ slouží k rozkazům a žádostem.
Správná znalost časování sloves v těchto způsobech vám umožní snadno vyjadřovat různé myšlenky a emoce v každodenní komunikaci.
Il rumore forte l’ha intontito. (Umberto Eco, Il nome della rosa)
intontire :
in|ton|tì|re
: (accento grave)
indicativo intontire. Oznamovací způsob slovesa intontire
|
Tempo semplice
intontire presente |
||
| io | intontisco |
🔊
|
| tu | intontisci |
🔊
|
| lui/lei/Lei | intontisce |
🔊
|
| noi | intontiamo |
🔊
|
| voi | intontite |
🔊
|
| loro | intontiscono |
🔊
|
|
Tempo semplice
intontire imperfetto |
||
| io | intontivo |
🔊
|
| tu | intontivi |
🔊
|
| lui/lei/Lei | intontiva |
🔊
|
| noi | intontivamo |
🔊
|
| voi | intontivate |
🔊
|
| loro | intontivano |
🔊
|
|
Tempo semplice
intontire futuro semplice |
||
| io | intontirò |
🔊
|
| tu | intontirai |
🔊
|
| lui/lei/Lei | intontirà |
🔊
|
| noi | intontiremo |
🔊
|
| voi | intontirete |
🔊
|
| loro | intontiranno |
🔊
|
|
Tempo semplice
intontire passato remoto |
||
| io | intontii |
🔊
|
| tu | intontisti |
🔊
|
| lui/lei/Lei | intontì |
🔊
|
| noi | intontimmo |
🔊
|
| voi | intontiste |
🔊
|
| loro | intontirono |
🔊
|
|
Tempo composto
intontire futuro anteriore |
||
| io | avrò intontito |
🔊
|
| tu | avrai intontito |
🔊
|
| lui/lei/Lei | avrà intontito |
🔊
|
| noi | avremo intontito |
🔊
|
| voi | avrete intontito |
🔊
|
| loro | avranno intontito |
🔊
|
|
Tempo composto
intontire passato prossimo |
||
| io | ho intontito |
🔊
|
| tu | hai intontito |
🔊
|
| lui/lei/Lei | ha intontito |
🔊
|
| noi | abbiamo intontito |
🔊
|
| voi | avete intontito |
🔊
|
| loro | hanno intontito |
🔊
|
|
Tempo composto
intontire trapassato prossimo |
||
| io | avevo intontito |
🔊
|
| tu | avevi intontito |
🔊
|
| lui/lei/Lei | aveva intontito |
🔊
|
| noi | avevamo intontito |
🔊
|
| voi | avevate intontito |
🔊
|
| loro | avevano intontito |
🔊
|
|
Tempo composto
intontire trapassato remoto |
||
| io | ebbi intontito |
🔊
|
| tu | avesti intontito |
🔊
|
| lui/lei/Lei | ebbe intontito |
🔊
|
| noi | avemmo intontito |
🔊
|
| voi | aveste intontito |
🔊
|
| loro | ebbero intontito |
🔊
|
Obecné informace o oznamovacím způsobu (Indicativo) italských sloves
Indikativ (Indicativo) je jedním ze základních způsobů časování sloves v italštině, který slouží k vyjádření činů, stavů nebo událostí považovaných za skutečné nebo jisté. Používá se k popisu faktů, každodenních rutin a objektivních situací.
Například věty jako „Io vado al mercato“ nebo „Loro studiano per l'esame“ ukazují použití indikativu k předání konkrétních informací.
Tento způsob se dá časovat v různých časech, jako je přítomný, minulý a budoucí, což umožňuje přesně umístit děje v čase. Porozumění indikativu je klíčové pro efektivní komunikaci a pochopení nuancí italštiny.
congiuntivo intontire. Podmiňovací způsob slovesa intontire
|
Tempo semplice
intontire congiuntivo presente |
||
| io | intontisca |
🔊
|
| tu | intontisca |
🔊
|
| lui/lei/Lei | intontisca |
🔊
|
| noi | intontiamo |
🔊
|
| voi | intontiate |
🔊
|
| loro | intontiscano |
🔊
|
|
Tempo semplice
intontire congiuntivo imperfetto |
||
| io | intontissi |
🔊
|
| tu | intontissi |
🔊
|
| lui/lei/Lei | intontisse |
🔊
|
| noi | intontissimo |
🔊
|
| voi | intontiste |
🔊
|
| loro | intontissero |
🔊
|
|
Tempo composto
intontire congiuntivo passato |
||
| io | abbia intontito |
🔊
|
| tu | abbia intontito |
🔊
|
| lui/lei/Lei | abbia intontito |
🔊
|
| noi | abbiamo intontito |
🔊
|
| voi | abbiate intontito |
🔊
|
| loro | abbiano intontito |
🔊
|
|
Tempo composto
intontire congiuntivo trapassato |
||
| io | avessi intontito |
🔊
|
| tu | avessi intontito |
🔊
|
| lui/lei/Lei | avesse intontito |
🔊
|
| noi | avessimo intontito |
🔊
|
| voi | aveste intontito |
🔊
|
| loro | avessero intontito |
🔊
|
Obecné informace o konjunktivu (Congiuntivo) italských sloves
Konjunktiv (Congiuntivo) je základní slovesný způsob v italštině, který se používá k vyjádření nejistoty, přání, emocí a hypotetických situací. Používá se při vyjadřování činů, které nejsou jisté nebo skutečné, například v případech pochybností nebo možnosti.
Například věty jako „Spero che tu venga“ nebo „Se avessi tempo, partirei“ ilustrují použití konjunktivu k vyjádření duševních stavů nebo událostí závislých na podmínkách.
Tento způsob se může vyskytovat v různých časech, například v přítomném a minulém, a je nezbytný pro jemné vyjadřování a sdělování složitých myšlenek v italštině.
condizionale intontire. Podmiňovací způsob slovesa intontire
|
Tempo semplice
intontire condizionale presente |
||
| io | intontirei |
🔊
|
| tu | intontiresti |
🔊
|
| lui/lei/Lei | intontirebbe |
🔊
|
| noi | intontiremmo |
🔊
|
| voi | intontireste |
🔊
|
| loro | intonterebbero |
🔊
|
|
Tempo composto
intontire condizionale passato |
||
| io | avrei intontito |
🔊
|
| tu | avresti intontito |
🔊
|
| lui/lei/Lei | avrebbe intontito |
🔊
|
| noi | avremmo intontito |
🔊
|
| voi | avreste intontito |
🔊
|
| loro | avrebbero intontito |
🔊
|
Obecné informace o kondicionálu (Condizionale) italských sloves
Podmiňovací způsob (Condizionale) je základní způsob sloves v italštině, který se používá k vyjádření činů nebo stavů závislých na určitých podmínkách. Často se používá k formulaci přání, žádostí nebo hypotetických situací, které nejsou jisté.
Například věty jako „Vorrei un caffè“ nebo „Se avessi più tempo, viaggerei di più“ ukazují, jak se podmiňovací způsob používá k vyjádření situací závislých na konkrétních okolnostech.
Tento způsob lze časovat v přítomném i minulém čase a je nezbytný pro jasnou komunikaci a vyjadřování složitých myšlenek v italštině.
imperativo intontire. Rozkazovací způsob slovesa intontire
intontire imperativo |
||
| tu | intonti |
🔊
|
| noi | intontiamo |
🔊
|
| voi | intontite |
🔊
|
intontire congiuntivo esortativo |
||
| Lei | intontisca |
🔊
|
| Che lui/lei | intontisca |
🔊
|
| Che loro | intontiscano |
🔊
|
Obecné informace o rozkazovacím způsobu (Imperativo) italských sloves
Rozkazovací způsob (Imperativo) je v italštině základním slovesným způsobem, který se používá k vydávání příkazů, pokynů nebo rad. Tvoří se pro druhou osobu jednotného čísla, druhou osobu množného čísla a první osobu množného čísla.
Například věty jako „Fai attenzione!“ nebo „Parlate lentamente!“ ukazují, jak lze rozkazovací způsob použít pro přímou a jasnou komunikaci. Výraz „Andiamo!“, kterým se vyjadřuje pozvání něco společně udělat, je také příkladem rozkazovacího způsobu.
Je však důležité poznamenat, že rozkazovací způsob nemá tvary pro třetí osobu jednotného ani množného čísla. V těchto případech se používá spojovací způsob (Congiuntivo), kterým se vyjadřují přání nebo doporučení jemnějším způsobem. Tento rys dělá italštinu jedinečnou, protože spojovací způsob dodává konverzacím nádech zdvořilosti a jemnosti.
Znát rozkazovací způsob a jeho správné použití je klíčové pro efektivní komunikaci a udržení přátelského tónu v každodenních rozhovorech.
Proč je nezbytné používat náš trénink časování k učení italštiny!
Časování sloves patří mezi nejtěžší části italského jazyka a jeho zvládnutí vyžaduje pravidelný trénink.
S naším interaktivním nástrojem můžete procvičovat zábavnou a přizpůsobenou formou, a to jak nejpoužívanější slovesa, tak i ta náročnější. Náš trenér vám pomůže zlepšit přesnost a rychlost, což zpříjemní vaši komunikaci.
Ať jste začátečník nebo pokročilý, náš kouč časování vám pomůže posunout vaše jazykové dovednosti na vyšší úroveň!