V italštině existují čtyři hlavní slovesné způsoby: indikativ, konjunktiv, kondicionál a imperativ. Každý z těchto způsobů se používá k vyjádření různých záměrů, akcí nebo stavů.
Indikativ popisuje skutečnosti, konjunktiv vyjadřuje pochybnosti a přání, kondicionál se vztahuje na hypotetické situace a imperativ slouží k rozkazům a žádostem.
Správná znalost časování sloves v těchto způsobech vám umožní snadno vyjadřovat různé myšlenky a emoce v každodenní komunikaci.
È insolentito contro l’autorità senza paura. (Alessandro Manzoni, I Promessi Sposi)
insolentire :
in|so|len|tì|re
: (accento grave)
indicativo insolentire. Oznamovací způsob slovesa insolentire
Tempo semplice
insolentire presente |
||
io | insolentisco |
🔊
|
tu | insolentisci |
🔊
|
lui/lei/Lei | insolentisce |
🔊
|
noi | insolentiamo |
🔊
|
voi | insolentite |
🔊
|
loro | insolentiscono |
🔊
|
Tempo semplice
insolentire imperfetto |
||
io | insolentivo |
🔊
|
tu | insolentivi |
🔊
|
lui/lei/Lei | insolentiva |
🔊
|
noi | insolentivamo |
🔊
|
voi | insolentivate |
🔊
|
loro | insolentivano |
🔊
|
Tempo semplice
insolentire futuro semplice |
||
io | insolentirò |
🔊
|
tu | insolentirai |
🔊
|
lui/lei/Lei | insolentirà |
🔊
|
noi | insolentiremo |
🔊
|
voi | insolentirete |
🔊
|
loro | insolentiranno |
🔊
|
Tempo semplice
insolentire passato remoto |
||
io | insolentii |
🔊
|
tu | insolentisti |
🔊
|
lui/lei/Lei | insolentì |
🔊
|
noi | insolentimmo |
🔊
|
voi | insolentiste |
🔊
|
loro | insolentirono |
🔊
|
Tempo composto
insolentire futuro anteriore |
||
io | avrò insolentito |
🔊
|
tu | avrai insolentito |
🔊
|
lui/lei/Lei | avrà insolentito |
🔊
|
noi | avremo insolentito |
🔊
|
voi | avrete insolentito |
🔊
|
loro | avranno insolentito |
🔊
|
Tempo composto
insolentire passato prossimo |
||
io | ho insolentito |
🔊
|
tu | hai insolentito |
🔊
|
lui/lei/Lei | ha insolentito |
🔊
|
noi | abbiamo insolentito |
🔊
|
voi | avete insolentito |
🔊
|
loro | hanno insolentito |
🔊
|
Tempo composto
insolentire trapassato prossimo |
||
io | avevo insolentito |
🔊
|
tu | avevi insolentito |
🔊
|
lui/lei/Lei | aveva insolentito |
🔊
|
noi | avevamo insolentito |
🔊
|
voi | avevate insolentito |
🔊
|
loro | avevano insolentito |
🔊
|
Tempo composto
insolentire trapassato remoto |
||
io | ebbi insolentito |
🔊
|
tu | avesti insolentito |
🔊
|
lui/lei/Lei | ebbe insolentito |
🔊
|
noi | avemmo insolentito |
🔊
|
voi | aveste insolentito |
🔊
|
loro | ebbero insolentito |
🔊
|
Obecné informace o oznamovacím způsobu (Indicativo) italských sloves
Indikativ (Indicativo) je jedním ze základních způsobů časování sloves v italštině, který slouží k vyjádření činů, stavů nebo událostí považovaných za skutečné nebo jisté. Používá se k popisu faktů, každodenních rutin a objektivních situací.
Například věty jako „Io vado al mercato“ nebo „Loro studiano per l'esame“ ukazují použití indikativu k předání konkrétních informací.
Tento způsob se dá časovat v různých časech, jako je přítomný, minulý a budoucí, což umožňuje přesně umístit děje v čase. Porozumění indikativu je klíčové pro efektivní komunikaci a pochopení nuancí italštiny.
congiuntivo insolentire. Podmiňovací způsob slovesa insolentire
Tempo semplice
insolentire congiuntivo presente |
||
io | insolentisca |
🔊
|
tu | insolentisca |
🔊
|
lui/lei/Lei | insolentisca |
🔊
|
noi | insolentiamo |
🔊
|
voi | insolentiate |
🔊
|
loro | insolentiscano |
🔊
|
Tempo semplice
insolentire congiuntivo imperfetto |
||
io | insolentissi |
🔊
|
tu | insolentissi |
🔊
|
lui/lei/Lei | insolentisse |
🔊
|
noi | insolentissimo |
🔊
|
voi | insolentiste |
🔊
|
loro | insolentissero |
🔊
|
Tempo composto
insolentire congiuntivo passato |
||
io | abbia insolentito |
🔊
|
tu | abbia insolentito |
🔊
|
lui/lei/Lei | abbia insolentito |
🔊
|
noi | abbiamo insolentito |
🔊
|
voi | abbiate insolentito |
🔊
|
loro | abbiano insolentito |
🔊
|
Tempo composto
insolentire congiuntivo trapassato |
||
io | avessi insolentito |
🔊
|
tu | avessi insolentito |
🔊
|
lui/lei/Lei | avesse insolentito |
🔊
|
noi | avessimo insolentito |
🔊
|
voi | aveste insolentito |
🔊
|
loro | avessero insolentito |
🔊
|
Obecné informace o konjunktivu (Congiuntivo) italských sloves
Konjunktiv (Congiuntivo) je základní slovesný způsob v italštině, který se používá k vyjádření nejistoty, přání, emocí a hypotetických situací. Používá se při vyjadřování činů, které nejsou jisté nebo skutečné, například v případech pochybností nebo možnosti.
Například věty jako „Spero che tu venga“ nebo „Se avessi tempo, partirei“ ilustrují použití konjunktivu k vyjádření duševních stavů nebo událostí závislých na podmínkách.
Tento způsob se může vyskytovat v různých časech, například v přítomném a minulém, a je nezbytný pro jemné vyjadřování a sdělování složitých myšlenek v italštině.
condizionale insolentire. Podmiňovací způsob slovesa insolentire
Tempo semplice
insolentire condizionale presente |
||
io | insolentirei |
🔊
|
tu | insolentiresti |
🔊
|
lui/lei/Lei | insolentirebbe |
🔊
|
noi | insolentiremmo |
🔊
|
voi | insolentireste |
🔊
|
loro | insolenterebbero |
🔊
|
Tempo composto
insolentire condizionale passato |
||
io | avrei insolentito |
🔊
|
tu | avresti insolentito |
🔊
|
lui/lei/Lei | avrebbe insolentito |
🔊
|
noi | avremmo insolentito |
🔊
|
voi | avreste insolentito |
🔊
|
loro | avrebbero insolentito |
🔊
|
Obecné informace o kondicionálu (Condizionale) italských sloves
Podmiňovací způsob (Condizionale) je základní způsob sloves v italštině, který se používá k vyjádření činů nebo stavů závislých na určitých podmínkách. Často se používá k formulaci přání, žádostí nebo hypotetických situací, které nejsou jisté.
Například věty jako „Vorrei un caffè“ nebo „Se avessi più tempo, viaggerei di più“ ukazují, jak se podmiňovací způsob používá k vyjádření situací závislých na konkrétních okolnostech.
Tento způsob lze časovat v přítomném i minulém čase a je nezbytný pro jasnou komunikaci a vyjadřování složitých myšlenek v italštině.
imperativo insolentire. Rozkazovací způsob slovesa insolentire
insolentire imperativo |
||
tu | insolenti |
🔊
|
noi | insolentiamo |
🔊
|
voi | insolentite |
🔊
|
insolentire congiuntivo esortativo |
||
Lei | insolentisca |
🔊
|
Che lui/lei | insolentisca |
🔊
|
Che loro | insolentiscano |
🔊
|
Obecné informace o rozkazovacím způsobu (Imperativo) italských sloves
Rozkazovací způsob (Imperativo) je v italštině základním slovesným způsobem, který se používá k vydávání příkazů, pokynů nebo rad. Tvoří se pro druhou osobu jednotného čísla, druhou osobu množného čísla a první osobu množného čísla.
Například věty jako „Fai attenzione!“ nebo „Parlate lentamente!“ ukazují, jak lze rozkazovací způsob použít pro přímou a jasnou komunikaci. Výraz „Andiamo!“, kterým se vyjadřuje pozvání něco společně udělat, je také příkladem rozkazovacího způsobu.
Je však důležité poznamenat, že rozkazovací způsob nemá tvary pro třetí osobu jednotného ani množného čísla. V těchto případech se používá spojovací způsob (Congiuntivo), kterým se vyjadřují přání nebo doporučení jemnějším způsobem. Tento rys dělá italštinu jedinečnou, protože spojovací způsob dodává konverzacím nádech zdvořilosti a jemnosti.
Znát rozkazovací způsob a jeho správné použití je klíčové pro efektivní komunikaci a udržení přátelského tónu v každodenních rozhovorech.
Proč je nezbytné používat náš trénink časování k učení italštiny!
Časování sloves patří mezi nejtěžší části italského jazyka a jeho zvládnutí vyžaduje pravidelný trénink.
S naším interaktivním nástrojem můžete procvičovat zábavnou a přizpůsobenou formou, a to jak nejpoužívanější slovesa, tak i ta náročnější. Náš trenér vám pomůže zlepšit přesnost a rychlost, což zpříjemní vaši komunikaci.
Ať jste začátečník nebo pokročilý, náš kouč časování vám pomůže posunout vaše jazykové dovednosti na vyšší úroveň!