V italštině existují čtyři hlavní slovesné způsoby: indikativ, konjunktiv, kondicionál a imperativ. Každý z těchto způsobů se používá k vyjádření různých záměrů, akcí nebo stavů.
Indikativ popisuje skutečnosti, konjunktiv vyjadřuje pochybnosti a přání, kondicionál se vztahuje na hypotetické situace a imperativ slouží k rozkazům a žádostem.
Správná znalost časování sloves v těchto způsobech vám umožní snadno vyjadřovat různé myšlenky a emoce v každodenní komunikaci.
È infurbito dal successo. (Alessandro Manzoni, I Promessi Sposi)
infurbire :
in|fur|bì|re
: (accento grave)
indicativo infurbire. Oznamovací způsob slovesa infurbire
|
Tempo semplice
infurbire presente |
||
| io | infurbisco |
🔊
|
| tu | infurbisci |
🔊
|
| lui/lei/Lei | infurbisce |
🔊
|
| noi | infurbiamo |
🔊
|
| voi | infurbite |
🔊
|
| loro | infurbiscono |
🔊
|
|
Tempo semplice
infurbire imperfetto |
||
| io | infurbivo |
🔊
|
| tu | infurbivi |
🔊
|
| lui/lei/Lei | infurbiva |
🔊
|
| noi | infurbivamo |
🔊
|
| voi | infurbivate |
🔊
|
| loro | infurbivano |
🔊
|
|
Tempo semplice
infurbire futuro semplice |
||
| io | infurbirò |
🔊
|
| tu | infurbirai |
🔊
|
| lui/lei/Lei | infurbirà |
🔊
|
| noi | infurbiremo |
🔊
|
| voi | infurbirete |
🔊
|
| loro | infurbiranno |
🔊
|
|
Tempo semplice
infurbire passato remoto |
||
| io | infurbii |
🔊
|
| tu | infurbisti |
🔊
|
| lui/lei/Lei | infurbì |
🔊
|
| noi | infurbimmo |
🔊
|
| voi | infurbiste |
🔊
|
| loro | infurbirono |
🔊
|
|
Tempo composto
infurbire futuro anteriore |
||
| io | avrò infurbito |
🔊
|
| tu | avrai infurbito |
🔊
|
| lui/lei/Lei | avrà infurbito |
🔊
|
| noi | avremo infurbito |
🔊
|
| voi | avrete infurbito |
🔊
|
| loro | avranno infurbito |
🔊
|
|
Tempo composto
infurbire passato prossimo |
||
| io | ho infurbito |
🔊
|
| tu | hai infurbito |
🔊
|
| lui/lei/Lei | ha infurbito |
🔊
|
| noi | abbiamo infurbito |
🔊
|
| voi | avete infurbito |
🔊
|
| loro | hanno infurbito |
🔊
|
|
Tempo composto
infurbire trapassato prossimo |
||
| io | avevo infurbito |
🔊
|
| tu | avevi infurbito |
🔊
|
| lui/lei/Lei | aveva infurbito |
🔊
|
| noi | avevamo infurbito |
🔊
|
| voi | avevate infurbito |
🔊
|
| loro | avevano infurbito |
🔊
|
|
Tempo composto
infurbire trapassato remoto |
||
| io | ebbi infurbito |
🔊
|
| tu | avesti infurbito |
🔊
|
| lui/lei/Lei | ebbe infurbito |
🔊
|
| noi | avemmo infurbito |
🔊
|
| voi | aveste infurbito |
🔊
|
| loro | ebbero infurbito |
🔊
|
Obecné informace o oznamovacím způsobu (Indicativo) italských sloves
Indikativ (Indicativo) je jedním ze základních způsobů časování sloves v italštině, který slouží k vyjádření činů, stavů nebo událostí považovaných za skutečné nebo jisté. Používá se k popisu faktů, každodenních rutin a objektivních situací.
Například věty jako „Io vado al mercato“ nebo „Loro studiano per l'esame“ ukazují použití indikativu k předání konkrétních informací.
Tento způsob se dá časovat v různých časech, jako je přítomný, minulý a budoucí, což umožňuje přesně umístit děje v čase. Porozumění indikativu je klíčové pro efektivní komunikaci a pochopení nuancí italštiny.
congiuntivo infurbire. Podmiňovací způsob slovesa infurbire
|
Tempo semplice
infurbire congiuntivo presente |
||
| io | infurbisca |
🔊
|
| tu | infurbisca |
🔊
|
| lui/lei/Lei | infurbisca |
🔊
|
| noi | infurbiamo |
🔊
|
| voi | infurbiate |
🔊
|
| loro | infurbiscano |
🔊
|
|
Tempo semplice
infurbire congiuntivo imperfetto |
||
| io | infurbissi |
🔊
|
| tu | infurbissi |
🔊
|
| lui/lei/Lei | infurbisse |
🔊
|
| noi | infurbissimo |
🔊
|
| voi | infurbiste |
🔊
|
| loro | infurbissero |
🔊
|
|
Tempo composto
infurbire congiuntivo passato |
||
| io | abbia infurbito |
🔊
|
| tu | abbia infurbito |
🔊
|
| lui/lei/Lei | abbia infurbito |
🔊
|
| noi | abbiamo infurbito |
🔊
|
| voi | abbiate infurbito |
🔊
|
| loro | abbiano infurbito |
🔊
|
|
Tempo composto
infurbire congiuntivo trapassato |
||
| io | avessi infurbito |
🔊
|
| tu | avessi infurbito |
🔊
|
| lui/lei/Lei | avesse infurbito |
🔊
|
| noi | avessimo infurbito |
🔊
|
| voi | aveste infurbito |
🔊
|
| loro | avessero infurbito |
🔊
|
Obecné informace o konjunktivu (Congiuntivo) italských sloves
Konjunktiv (Congiuntivo) je základní slovesný způsob v italštině, který se používá k vyjádření nejistoty, přání, emocí a hypotetických situací. Používá se při vyjadřování činů, které nejsou jisté nebo skutečné, například v případech pochybností nebo možnosti.
Například věty jako „Spero che tu venga“ nebo „Se avessi tempo, partirei“ ilustrují použití konjunktivu k vyjádření duševních stavů nebo událostí závislých na podmínkách.
Tento způsob se může vyskytovat v různých časech, například v přítomném a minulém, a je nezbytný pro jemné vyjadřování a sdělování složitých myšlenek v italštině.
condizionale infurbire. Podmiňovací způsob slovesa infurbire
|
Tempo semplice
infurbire condizionale presente |
||
| io | infurbirei |
🔊
|
| tu | infurbiresti |
🔊
|
| lui/lei/Lei | infurbirebbe |
🔊
|
| noi | infurbiremmo |
🔊
|
| voi | infurbireste |
🔊
|
| loro | infurberebbero |
🔊
|
|
Tempo composto
infurbire condizionale passato |
||
| io | avrei infurbito |
🔊
|
| tu | avresti infurbito |
🔊
|
| lui/lei/Lei | avrebbe infurbito |
🔊
|
| noi | avremmo infurbito |
🔊
|
| voi | avreste infurbito |
🔊
|
| loro | avrebbero infurbito |
🔊
|
Obecné informace o kondicionálu (Condizionale) italských sloves
Podmiňovací způsob (Condizionale) je základní způsob sloves v italštině, který se používá k vyjádření činů nebo stavů závislých na určitých podmínkách. Často se používá k formulaci přání, žádostí nebo hypotetických situací, které nejsou jisté.
Například věty jako „Vorrei un caffè“ nebo „Se avessi più tempo, viaggerei di più“ ukazují, jak se podmiňovací způsob používá k vyjádření situací závislých na konkrétních okolnostech.
Tento způsob lze časovat v přítomném i minulém čase a je nezbytný pro jasnou komunikaci a vyjadřování složitých myšlenek v italštině.
imperativo infurbire. Rozkazovací způsob slovesa infurbire
infurbire imperativo |
||
| tu | infurbi |
🔊
|
| noi | infurbiamo |
🔊
|
| voi | infurbite |
🔊
|
infurbire congiuntivo esortativo |
||
| Lei | infurbisca |
🔊
|
| Che lui/lei | infurbisca |
🔊
|
| Che loro | infurbiscano |
🔊
|
Obecné informace o rozkazovacím způsobu (Imperativo) italských sloves
Rozkazovací způsob (Imperativo) je v italštině základním slovesným způsobem, který se používá k vydávání příkazů, pokynů nebo rad. Tvoří se pro druhou osobu jednotného čísla, druhou osobu množného čísla a první osobu množného čísla.
Například věty jako „Fai attenzione!“ nebo „Parlate lentamente!“ ukazují, jak lze rozkazovací způsob použít pro přímou a jasnou komunikaci. Výraz „Andiamo!“, kterým se vyjadřuje pozvání něco společně udělat, je také příkladem rozkazovacího způsobu.
Je však důležité poznamenat, že rozkazovací způsob nemá tvary pro třetí osobu jednotného ani množného čísla. V těchto případech se používá spojovací způsob (Congiuntivo), kterým se vyjadřují přání nebo doporučení jemnějším způsobem. Tento rys dělá italštinu jedinečnou, protože spojovací způsob dodává konverzacím nádech zdvořilosti a jemnosti.
Znát rozkazovací způsob a jeho správné použití je klíčové pro efektivní komunikaci a udržení přátelského tónu v každodenních rozhovorech.
Proč je nezbytné používat náš trénink časování k učení italštiny!
Časování sloves patří mezi nejtěžší části italského jazyka a jeho zvládnutí vyžaduje pravidelný trénink.
S naším interaktivním nástrojem můžete procvičovat zábavnou a přizpůsobenou formou, a to jak nejpoužívanější slovesa, tak i ta náročnější. Náš trenér vám pomůže zlepšit přesnost a rychlost, což zpříjemní vaši komunikaci.
Ať jste začátečník nebo pokročilý, náš kouč časování vám pomůže posunout vaše jazykové dovednosti na vyšší úroveň!