V italštině existují čtyři hlavní slovesné způsoby: indikativ, konjunktiv, kondicionál a imperativ. Každý z těchto způsobů se používá k vyjádření různých záměrů, akcí nebo stavů.
Indikativ popisuje skutečnosti, konjunktiv vyjadřuje pochybnosti a přání, kondicionál se vztahuje na hypotetické situace a imperativ slouží k rozkazům a žádostem.
Správná znalost časování sloves v těchto způsobech vám umožní snadno vyjadřovat různé myšlenky a emoce v každodenní komunikaci.
È imbirbonito con gli anni di esperienza. (Giovanni Verga, I Malavoglia)
imbirbonire :
im|bir|bo|nì|re
: (accento grave)
indicativo imbirbonire. Oznamovací způsob slovesa imbirbonire
Tempo semplice
imbirbonire presente |
||
io | imbirbonisco |
🔊
|
tu | imbirbonisci |
🔊
|
lui/lei/Lei | imbirbonisce |
🔊
|
noi | imbirboniamo |
🔊
|
voi | imbirbonite |
🔊
|
loro | imbirboniscono |
🔊
|
Tempo semplice
imbirbonire imperfetto |
||
io | imbirbonivo |
🔊
|
tu | imbirbonivi |
🔊
|
lui/lei/Lei | imbirboniva |
🔊
|
noi | imbirbonivamo |
🔊
|
voi | imbirbonivate |
🔊
|
loro | imbirbonivano |
🔊
|
Tempo semplice
imbirbonire futuro semplice |
||
io | imbirbonirò |
🔊
|
tu | imbirbonirai |
🔊
|
lui/lei/Lei | imbirbonirà |
🔊
|
noi | imbirboniremo |
🔊
|
voi | imbirbonirete |
🔊
|
loro | imbirboniranno |
🔊
|
Tempo semplice
imbirbonire passato remoto |
||
io | imbirbonii |
🔊
|
tu | imbirbonisti |
🔊
|
lui/lei/Lei | imbirbonì |
🔊
|
noi | imbirbonimmo |
🔊
|
voi | imbirboniste |
🔊
|
loro | imbirbonirono |
🔊
|
Tempo composto
imbirbonire futuro anteriore |
||
io | avrò imbirbonito |
🔊
|
tu | avrai imbirbonito |
🔊
|
lui/lei/Lei | avrà imbirbonito |
🔊
|
noi | avremo imbirbonito |
🔊
|
voi | avrete imbirbonito |
🔊
|
loro | avranno imbirbonito |
🔊
|
Tempo composto
imbirbonire passato prossimo |
||
io | ho imbirbonito |
🔊
|
tu | hai imbirbonito |
🔊
|
lui/lei/Lei | ha imbirbonito |
🔊
|
noi | abbiamo imbirbonito |
🔊
|
voi | avete imbirbonito |
🔊
|
loro | hanno imbirbonito |
🔊
|
Tempo composto
imbirbonire trapassato prossimo |
||
io | avevo imbirbonito |
🔊
|
tu | avevi imbirbonito |
🔊
|
lui/lei/Lei | aveva imbirbonito |
🔊
|
noi | avevamo imbirbonito |
🔊
|
voi | avevate imbirbonito |
🔊
|
loro | avevano imbirbonito |
🔊
|
Tempo composto
imbirbonire trapassato remoto |
||
io | ebbi imbirbonito |
🔊
|
tu | avesti imbirbonito |
🔊
|
lui/lei/Lei | ebbe imbirbonito |
🔊
|
noi | avemmo imbirbonito |
🔊
|
voi | aveste imbirbonito |
🔊
|
loro | ebbero imbirbonito |
🔊
|
Obecné informace o oznamovacím způsobu (Indicativo) italských sloves
Indikativ (Indicativo) je jedním ze základních způsobů časování sloves v italštině, který slouží k vyjádření činů, stavů nebo událostí považovaných za skutečné nebo jisté. Používá se k popisu faktů, každodenních rutin a objektivních situací.
Například věty jako „Io vado al mercato“ nebo „Loro studiano per l'esame“ ukazují použití indikativu k předání konkrétních informací.
Tento způsob se dá časovat v různých časech, jako je přítomný, minulý a budoucí, což umožňuje přesně umístit děje v čase. Porozumění indikativu je klíčové pro efektivní komunikaci a pochopení nuancí italštiny.
congiuntivo imbirbonire. Podmiňovací způsob slovesa imbirbonire
Tempo semplice
imbirbonire congiuntivo presente |
||
io | imbirbonisca |
🔊
|
tu | imbirbonisca |
🔊
|
lui/lei/Lei | imbirbonisca |
🔊
|
noi | imbirboniamo |
🔊
|
voi | imbirboniate |
🔊
|
loro | imbirboniscano |
🔊
|
Tempo semplice
imbirbonire congiuntivo imperfetto |
||
io | imbirbonissi |
🔊
|
tu | imbirbonissi |
🔊
|
lui/lei/Lei | imbirbonisse |
🔊
|
noi | imbirbonissimo |
🔊
|
voi | imbirboniste |
🔊
|
loro | imbirbonissero |
🔊
|
Tempo composto
imbirbonire congiuntivo passato |
||
io | abbia imbirbonito |
🔊
|
tu | abbia imbirbonito |
🔊
|
lui/lei/Lei | abbia imbirbonito |
🔊
|
noi | abbiamo imbirbonito |
🔊
|
voi | abbiate imbirbonito |
🔊
|
loro | abbiano imbirbonito |
🔊
|
Tempo composto
imbirbonire congiuntivo trapassato |
||
io | avessi imbirbonito |
🔊
|
tu | avessi imbirbonito |
🔊
|
lui/lei/Lei | avesse imbirbonito |
🔊
|
noi | avessimo imbirbonito |
🔊
|
voi | aveste imbirbonito |
🔊
|
loro | avessero imbirbonito |
🔊
|
Obecné informace o konjunktivu (Congiuntivo) italských sloves
Konjunktiv (Congiuntivo) je základní slovesný způsob v italštině, který se používá k vyjádření nejistoty, přání, emocí a hypotetických situací. Používá se při vyjadřování činů, které nejsou jisté nebo skutečné, například v případech pochybností nebo možnosti.
Například věty jako „Spero che tu venga“ nebo „Se avessi tempo, partirei“ ilustrují použití konjunktivu k vyjádření duševních stavů nebo událostí závislých na podmínkách.
Tento způsob se může vyskytovat v různých časech, například v přítomném a minulém, a je nezbytný pro jemné vyjadřování a sdělování složitých myšlenek v italštině.
condizionale imbirbonire. Podmiňovací způsob slovesa imbirbonire
Tempo semplice
imbirbonire condizionale presente |
||
io | imbirbonirei |
🔊
|
tu | imbirboniresti |
🔊
|
lui/lei/Lei | imbirbonirebbe |
🔊
|
noi | imbirboniremmo |
🔊
|
voi | imbirbonireste |
🔊
|
loro | imbirbonerebbero |
🔊
|
Tempo composto
imbirbonire condizionale passato |
||
io | avrei imbirbonito |
🔊
|
tu | avresti imbirbonito |
🔊
|
lui/lei/Lei | avrebbe imbirbonito |
🔊
|
noi | avremmo imbirbonito |
🔊
|
voi | avreste imbirbonito |
🔊
|
loro | avrebbero imbirbonito |
🔊
|
Obecné informace o kondicionálu (Condizionale) italských sloves
Podmiňovací způsob (Condizionale) je základní způsob sloves v italštině, který se používá k vyjádření činů nebo stavů závislých na určitých podmínkách. Často se používá k formulaci přání, žádostí nebo hypotetických situací, které nejsou jisté.
Například věty jako „Vorrei un caffè“ nebo „Se avessi più tempo, viaggerei di più“ ukazují, jak se podmiňovací způsob používá k vyjádření situací závislých na konkrétních okolnostech.
Tento způsob lze časovat v přítomném i minulém čase a je nezbytný pro jasnou komunikaci a vyjadřování složitých myšlenek v italštině.
imperativo imbirbonire. Rozkazovací způsob slovesa imbirbonire
imbirbonire imperativo |
||
tu | imbirboni |
🔊
|
noi | imbirboniamo |
🔊
|
voi | imbirbonite |
🔊
|
imbirbonire congiuntivo esortativo |
||
Lei | imbirbonisca |
🔊
|
Che lui/lei | imbirbonisca |
🔊
|
Che loro | imbirboniscano |
🔊
|
Obecné informace o rozkazovacím způsobu (Imperativo) italských sloves
Rozkazovací způsob (Imperativo) je v italštině základním slovesným způsobem, který se používá k vydávání příkazů, pokynů nebo rad. Tvoří se pro druhou osobu jednotného čísla, druhou osobu množného čísla a první osobu množného čísla.
Například věty jako „Fai attenzione!“ nebo „Parlate lentamente!“ ukazují, jak lze rozkazovací způsob použít pro přímou a jasnou komunikaci. Výraz „Andiamo!“, kterým se vyjadřuje pozvání něco společně udělat, je také příkladem rozkazovacího způsobu.
Je však důležité poznamenat, že rozkazovací způsob nemá tvary pro třetí osobu jednotného ani množného čísla. V těchto případech se používá spojovací způsob (Congiuntivo), kterým se vyjadřují přání nebo doporučení jemnějším způsobem. Tento rys dělá italštinu jedinečnou, protože spojovací způsob dodává konverzacím nádech zdvořilosti a jemnosti.
Znát rozkazovací způsob a jeho správné použití je klíčové pro efektivní komunikaci a udržení přátelského tónu v každodenních rozhovorech.
Proč je nezbytné používat náš trénink časování k učení italštiny!
Časování sloves patří mezi nejtěžší části italského jazyka a jeho zvládnutí vyžaduje pravidelný trénink.
S naším interaktivním nástrojem můžete procvičovat zábavnou a přizpůsobenou formou, a to jak nejpoužívanější slovesa, tak i ta náročnější. Náš trenér vám pomůže zlepšit přesnost a rychlost, což zpříjemní vaši komunikaci.
Ať jste začátečník nebo pokročilý, náš kouč časování vám pomůže posunout vaše jazykové dovednosti na vyšší úroveň!