🔍
    sense 2v
    sense 1v
    V italštině existují čtyři hlavní slovesné způsoby: indikativ, konjunktiv, kondicionál a imperativ. Každý z těchto způsobů se používá k vyjádření různých záměrů, akcí nebo stavů.
    Indikativ popisuje skutečnosti, konjunktiv vyjadřuje pochybnosti a přání, kondicionál se vztahuje na hypotetické situace a imperativ slouží k rozkazům a žádostem.
    Správná znalost časování sloves v těchto způsobech vám umožní snadno vyjadřovat různé myšlenky a emoce v každodenní komunikaci.
    Ha giurato di essere onesto e leale. (Giovanni Verga, I Malavoglia)
    giurare :
    giu||re : (accento grave)

    indicativo giurare. Oznamovací způsob slovesa giurare


    Tempo semplice

    giurare presente

    io giuro
    🔊
    tu giuri
    🔊
    lui/lei/Lei giura
    🔊
    noi giuriamo
    🔊
    voi giurate
    🔊
    loro giurano
    🔊
    Tempo semplice

    giurare imperfetto

    io giuravo
    🔊
    tu giuravi
    🔊
    lui/lei/Lei giurava
    🔊
    noi giuravamo
    🔊
    voi giuravate
    🔊
    loro giuravano
    🔊

    Tempo semplice

    giurare futuro semplice

    io giurerò
    🔊
    tu giurerai
    🔊
    lui/lei/Lei giurerà
    🔊
    noi giureremo
    🔊
    voi giurerete
    🔊
    loro giureranno
    🔊
    Tempo semplice

    giurare passato remoto

    io giurai
    🔊
    tu giurasti
    🔊
    lui/lei/Lei giurò
    🔊
    noi giurammo
    🔊
    voi giuraste
    🔊
    loro giurarono
    🔊

    Tempo composto

    giurare futuro anteriore

    io avrò giurato
    🔊
    tu avrai giurato
    🔊
    lui/lei/Lei avrà giurato
    🔊
    noi avremo giurato
    🔊
    voi avrete giurato
    🔊
    loro avranno giurato
    🔊
    Tempo composto

    giurare passato prossimo

    io ho giurato
    🔊
    tu hai giurato
    🔊
    lui/lei/Lei ha giurato
    🔊
    noi abbiamo giurato
    🔊
    voi avete giurato
    🔊
    loro hanno giurato
    🔊

    Tempo composto

    giurare trapassato prossimo

    io avevo giurato
    🔊
    tu avevi giurato
    🔊
    lui/lei/Lei aveva giurato
    🔊
    noi avevamo giurato
    🔊
    voi avevate giurato
    🔊
    loro avevano giurato
    🔊
    Tempo composto

    giurare trapassato remoto

    io ebbi giurato
    🔊
    tu avesti giurato
    🔊
    lui/lei/Lei ebbe giurato
    🔊
    noi avemmo giurato
    🔊
    voi aveste giurato
    🔊
    loro ebbero giurato
    🔊

    Obecné informace o oznamovacím způsobu (Indicativo) italských sloves

    Indikativ (Indicativo) je jedním ze základních způsobů časování sloves v italštině, který slouží k vyjádření činů, stavů nebo událostí považovaných za skutečné nebo jisté. Používá se k popisu faktů, každodenních rutin a objektivních situací.
    Například věty jako „Io vado al mercato“ nebo „Loro studiano per l'esame“ ukazují použití indikativu k předání konkrétních informací.
    Tento způsob se dá časovat v různých časech, jako je přítomný, minulý a budoucí, což umožňuje přesně umístit děje v čase. Porozumění indikativu je klíčové pro efektivní komunikaci a pochopení nuancí italštiny.

    congiuntivo giurare. Podmiňovací způsob slovesa giurare


    Tempo semplice

    giurare congiuntivo presente

    io giuri
    🔊
    tu giuri
    🔊
    lui/lei/Lei giuri
    🔊
    noi giuriamo
    🔊
    voi giuriate
    🔊
    loro giurino
    🔊
    Tempo semplice

    giurare congiuntivo imperfetto

    io giurassi
    🔊
    tu giurassi
    🔊
    lui/lei/Lei giurasse
    🔊
    noi giurassimo
    🔊
    voi giuraste
    🔊
    loro giurassero
    🔊

    Tempo composto

    giurare congiuntivo passato

    io abbia giurato
    🔊
    tu abbia giurato
    🔊
    lui/lei/Lei abbia giurato
    🔊
    noi abbiamo giurato
    🔊
    voi abbiate giurato
    🔊
    loro abbiano giurato
    🔊
    Tempo composto

    giurare congiuntivo trapassato

    io avessi giurato
    🔊
    tu avessi giurato
    🔊
    lui/lei/Lei avesse giurato
    🔊
    noi avessimo giurato
    🔊
    voi aveste giurato
    🔊
    loro avessero giurato
    🔊

    Obecné informace o konjunktivu (Congiuntivo) italských sloves

    Konjunktiv (Congiuntivo) je základní slovesný způsob v italštině, který se používá k vyjádření nejistoty, přání, emocí a hypotetických situací. Používá se při vyjadřování činů, které nejsou jisté nebo skutečné, například v případech pochybností nebo možnosti.
    Například věty jako „Spero che tu venga“ nebo „Se avessi tempo, partirei“ ilustrují použití konjunktivu k vyjádření duševních stavů nebo událostí závislých na podmínkách.
    Tento způsob se může vyskytovat v různých časech, například v přítomném a minulém, a je nezbytný pro jemné vyjadřování a sdělování složitých myšlenek v italštině.

    condizionale giurare. Podmiňovací způsob slovesa giurare


    Tempo semplice

    giurare condizionale presente

    io giurerei
    🔊
    tu giureresti
    🔊
    lui/lei/Lei giurerebbe
    🔊
    noi giureremmo
    🔊
    voi giurereste
    🔊
    loro giurerebbero
    🔊
    Tempo composto

    giurare condizionale passato

    io avrei giurato
    🔊
    tu avresti giurato
    🔊
    lui/lei/Lei avrebbe giurato
    🔊
    noi avremmo giurato
    🔊
    voi avreste giurato
    🔊
    loro avrebbero giurato
    🔊

    Obecné informace o kondicionálu (Condizionale) italských sloves

    Podmiňovací způsob (Condizionale) je základní způsob sloves v italštině, který se používá k vyjádření činů nebo stavů závislých na určitých podmínkách. Často se používá k formulaci přání, žádostí nebo hypotetických situací, které nejsou jisté.
    Například věty jako „Vorrei un caffè“ nebo „Se avessi più tempo, viaggerei di più“ ukazují, jak se podmiňovací způsob používá k vyjádření situací závislých na konkrétních okolnostech.
    Tento způsob lze časovat v přítomném i minulém čase a je nezbytný pro jasnou komunikaci a vyjadřování složitých myšlenek v italštině.

    imperativo giurare. Rozkazovací způsob slovesa giurare


    giurare imperativo

    tu giura
    🔊
    noi giuriamo
    🔊
    voi giurate
    🔊

    giurare congiuntivo esortativo

    Lei giuri
    🔊
    Che lui/lei giuri
    🔊
    Che loro giurino
    🔊

    Obecné informace o rozkazovacím způsobu (Imperativo) italských sloves

    Rozkazovací způsob (Imperativo) je v italštině základním slovesným způsobem, který se používá k vydávání příkazů, pokynů nebo rad. Tvoří se pro druhou osobu jednotného čísla, druhou osobu množného čísla a první osobu množného čísla.
    Například věty jako „Fai attenzione!“ nebo „Parlate lentamente!“ ukazují, jak lze rozkazovací způsob použít pro přímou a jasnou komunikaci. Výraz „Andiamo!“, kterým se vyjadřuje pozvání něco společně udělat, je také příkladem rozkazovacího způsobu.
    Je však důležité poznamenat, že rozkazovací způsob nemá tvary pro třetí osobu jednotného ani množného čísla. V těchto případech se používá spojovací způsob (Congiuntivo), kterým se vyjadřují přání nebo doporučení jemnějším způsobem. Tento rys dělá italštinu jedinečnou, protože spojovací způsob dodává konverzacím nádech zdvořilosti a jemnosti.
    Znát rozkazovací způsob a jeho správné použití je klíčové pro efektivní komunikaci a udržení přátelského tónu v každodenních rozhovorech.

    Proč je nezbytné používat náš trénink časování k učení italštiny!

    Časování sloves patří mezi nejtěžší části italského jazyka a jeho zvládnutí vyžaduje pravidelný trénink.
    S naším interaktivním nástrojem můžete procvičovat zábavnou a přizpůsobenou formou, a to jak nejpoužívanější slovesa, tak i ta náročnější. Náš trenér vám pomůže zlepšit přesnost a rychlost, což zpříjemní vaši komunikaci.
    Ať jste začátečník nebo pokročilý, náš kouč časování vám pomůže posunout vaše jazykové dovednosti na vyšší úroveň!