V italštině existují čtyři hlavní slovesné způsoby: indikativ, konjunktiv, kondicionál a imperativ. Každý z těchto způsobů se používá k vyjádření různých záměrů, akcí nebo stavů.
Indikativ popisuje skutečnosti, konjunktiv vyjadřuje pochybnosti a přání, kondicionál se vztahuje na hypotetické situace a imperativ slouží k rozkazům a žádostem.
Správná znalost časování sloves v těchto způsobech vám umožní snadno vyjadřovat různé myšlenky a emoce v každodenní komunikaci.
Loro hanno giudicato la situazione con imparzialità. (Giovanni Verga, I Malavoglia)
giudicare :
giu|di|cà|re
: (accento grave)
indicativo giudicare. Oznamovací způsob slovesa giudicare
|
Tempo semplice
giudicare presente |
||
| io | giudico |
🔊
|
| tu | giudichi |
🔊
|
| lui/lei/Lei | giudica |
🔊
|
| noi | giudichiamo |
🔊
|
| voi | giudicate |
🔊
|
| loro | giudicano |
🔊
|
|
Tempo semplice
giudicare imperfetto |
||
| io | giudicavo |
🔊
|
| tu | giudicavi |
🔊
|
| lui/lei/Lei | giudicava |
🔊
|
| noi | giudicavamo |
🔊
|
| voi | giudicavate |
🔊
|
| loro | giudicavano |
🔊
|
|
Tempo semplice
giudicare futuro semplice |
||
| io | giudicherò |
🔊
|
| tu | giudicherai |
🔊
|
| lui/lei/Lei | giudicherà |
🔊
|
| noi | giudicheremo |
🔊
|
| voi | giudicherete |
🔊
|
| loro | giudicheranno |
🔊
|
|
Tempo semplice
giudicare passato remoto |
||
| io | giudicai |
🔊
|
| tu | giudicasti |
🔊
|
| lui/lei/Lei | giudicò |
🔊
|
| noi | giudicammo |
🔊
|
| voi | giudicaste |
🔊
|
| loro | giudicarono |
🔊
|
|
Tempo composto
giudicare futuro anteriore |
||
| io | avrò giudicato |
🔊
|
| tu | avrai giudicato |
🔊
|
| lui/lei/Lei | avrà giudicato |
🔊
|
| noi | avremo giudicato |
🔊
|
| voi | avrete giudicato |
🔊
|
| loro | avranno giudicato |
🔊
|
|
Tempo composto
giudicare passato prossimo |
||
| io | ho giudicato |
🔊
|
| tu | hai giudicato |
🔊
|
| lui/lei/Lei | ha giudicato |
🔊
|
| noi | abbiamo giudicato |
🔊
|
| voi | avete giudicato |
🔊
|
| loro | hanno giudicato |
🔊
|
|
Tempo composto
giudicare trapassato prossimo |
||
| io | avevo giudicato |
🔊
|
| tu | avevi giudicato |
🔊
|
| lui/lei/Lei | aveva giudicato |
🔊
|
| noi | avevamo giudicato |
🔊
|
| voi | avevate giudicato |
🔊
|
| loro | avevano giudicato |
🔊
|
|
Tempo composto
giudicare trapassato remoto |
||
| io | ebbi giudicato |
🔊
|
| tu | avesti giudicato |
🔊
|
| lui/lei/Lei | ebbe giudicato |
🔊
|
| noi | avemmo giudicato |
🔊
|
| voi | aveste giudicato |
🔊
|
| loro | ebbero giudicato |
🔊
|
Obecné informace o oznamovacím způsobu (Indicativo) italských sloves
Indikativ (Indicativo) je jedním ze základních způsobů časování sloves v italštině, který slouží k vyjádření činů, stavů nebo událostí považovaných za skutečné nebo jisté. Používá se k popisu faktů, každodenních rutin a objektivních situací.
Například věty jako „Io vado al mercato“ nebo „Loro studiano per l'esame“ ukazují použití indikativu k předání konkrétních informací.
Tento způsob se dá časovat v různých časech, jako je přítomný, minulý a budoucí, což umožňuje přesně umístit děje v čase. Porozumění indikativu je klíčové pro efektivní komunikaci a pochopení nuancí italštiny.
congiuntivo giudicare. Podmiňovací způsob slovesa giudicare
|
Tempo semplice
giudicare congiuntivo presente |
||
| io | giudichi |
🔊
|
| tu | giudichi |
🔊
|
| lui/lei/Lei | giudichi |
🔊
|
| noi | giudichiamo |
🔊
|
| voi | giudichiate |
🔊
|
| loro | giudichino |
🔊
|
|
Tempo semplice
giudicare congiuntivo imperfetto |
||
| io | giudicassi |
🔊
|
| tu | giudicassi |
🔊
|
| lui/lei/Lei | giudicasse |
🔊
|
| noi | giudicassimo |
🔊
|
| voi | giudicaste |
🔊
|
| loro | giudicassero |
🔊
|
|
Tempo composto
giudicare congiuntivo passato |
||
| io | abbia giudicato |
🔊
|
| tu | abbia giudicato |
🔊
|
| lui/lei/Lei | abbia giudicato |
🔊
|
| noi | abbiamo giudicato |
🔊
|
| voi | abbiate giudicato |
🔊
|
| loro | abbiano giudicato |
🔊
|
|
Tempo composto
giudicare congiuntivo trapassato |
||
| io | avessi giudicato |
🔊
|
| tu | avessi giudicato |
🔊
|
| lui/lei/Lei | avesse giudicato |
🔊
|
| noi | avessimo giudicato |
🔊
|
| voi | aveste giudicato |
🔊
|
| loro | avessero giudicato |
🔊
|
Obecné informace o konjunktivu (Congiuntivo) italských sloves
Konjunktiv (Congiuntivo) je základní slovesný způsob v italštině, který se používá k vyjádření nejistoty, přání, emocí a hypotetických situací. Používá se při vyjadřování činů, které nejsou jisté nebo skutečné, například v případech pochybností nebo možnosti.
Například věty jako „Spero che tu venga“ nebo „Se avessi tempo, partirei“ ilustrují použití konjunktivu k vyjádření duševních stavů nebo událostí závislých na podmínkách.
Tento způsob se může vyskytovat v různých časech, například v přítomném a minulém, a je nezbytný pro jemné vyjadřování a sdělování složitých myšlenek v italštině.
condizionale giudicare. Podmiňovací způsob slovesa giudicare
|
Tempo semplice
giudicare condizionale presente |
||
| io | giudicherei |
🔊
|
| tu | giudicheresti |
🔊
|
| lui/lei/Lei | giudicherebbe |
🔊
|
| noi | giudicheremmo |
🔊
|
| voi | giudichereste |
🔊
|
| loro | giudicherebbero |
🔊
|
|
Tempo composto
giudicare condizionale passato |
||
| io | avrei giudicato |
🔊
|
| tu | avresti giudicato |
🔊
|
| lui/lei/Lei | avrebbe giudicato |
🔊
|
| noi | avremmo giudicato |
🔊
|
| voi | avreste giudicato |
🔊
|
| loro | avrebbero giudicato |
🔊
|
Obecné informace o kondicionálu (Condizionale) italských sloves
Podmiňovací způsob (Condizionale) je základní způsob sloves v italštině, který se používá k vyjádření činů nebo stavů závislých na určitých podmínkách. Často se používá k formulaci přání, žádostí nebo hypotetických situací, které nejsou jisté.
Například věty jako „Vorrei un caffè“ nebo „Se avessi più tempo, viaggerei di più“ ukazují, jak se podmiňovací způsob používá k vyjádření situací závislých na konkrétních okolnostech.
Tento způsob lze časovat v přítomném i minulém čase a je nezbytný pro jasnou komunikaci a vyjadřování složitých myšlenek v italštině.
imperativo giudicare. Rozkazovací způsob slovesa giudicare
giudicare imperativo |
||
| tu | giudica |
🔊
|
| noi | giudichiamo |
🔊
|
| voi | giudicate |
🔊
|
giudicare congiuntivo esortativo |
||
| Lei | giudichi |
🔊
|
| Che lui/lei | giudichi |
🔊
|
| Che loro | giudichino |
🔊
|
Obecné informace o rozkazovacím způsobu (Imperativo) italských sloves
Rozkazovací způsob (Imperativo) je v italštině základním slovesným způsobem, který se používá k vydávání příkazů, pokynů nebo rad. Tvoří se pro druhou osobu jednotného čísla, druhou osobu množného čísla a první osobu množného čísla.
Například věty jako „Fai attenzione!“ nebo „Parlate lentamente!“ ukazují, jak lze rozkazovací způsob použít pro přímou a jasnou komunikaci. Výraz „Andiamo!“, kterým se vyjadřuje pozvání něco společně udělat, je také příkladem rozkazovacího způsobu.
Je však důležité poznamenat, že rozkazovací způsob nemá tvary pro třetí osobu jednotného ani množného čísla. V těchto případech se používá spojovací způsob (Congiuntivo), kterým se vyjadřují přání nebo doporučení jemnějším způsobem. Tento rys dělá italštinu jedinečnou, protože spojovací způsob dodává konverzacím nádech zdvořilosti a jemnosti.
Znát rozkazovací způsob a jeho správné použití je klíčové pro efektivní komunikaci a udržení přátelského tónu v každodenních rozhovorech.
Proč je nezbytné používat náš trénink časování k učení italštiny!
Časování sloves patří mezi nejtěžší části italského jazyka a jeho zvládnutí vyžaduje pravidelný trénink.
S naším interaktivním nástrojem můžete procvičovat zábavnou a přizpůsobenou formou, a to jak nejpoužívanější slovesa, tak i ta náročnější. Náš trenér vám pomůže zlepšit přesnost a rychlost, což zpříjemní vaši komunikaci.
Ať jste začátečník nebo pokročilý, náš kouč časování vám pomůže posunout vaše jazykové dovednosti na vyšší úroveň!