🔍
    sense 1v
    sense 2v
    V italštině existují čtyři hlavní slovesné způsoby: indikativ, konjunktiv, kondicionál a imperativ. Každý z těchto způsobů se používá k vyjádření různých záměrů, akcí nebo stavů.
    Indikativ popisuje skutečnosti, konjunktiv vyjadřuje pochybnosti a přání, kondicionál se vztahuje na hypotetické situace a imperativ slouží k rozkazům a žádostem.
    Správná znalost časování sloves v těchto způsobech vám umožní snadno vyjadřovat různé myšlenky a emoce v každodenní komunikaci.
    Ha fumato un sigaro dopo cena. (Giosuè Carducci, Odi Barbare)
    fumare :
    fu||re : (accento grave)

    indicativo fumare. Oznamovací způsob slovesa fumare


    Tempo semplice

    fumare presente

    io fumo
    🔊
    tu fumi
    🔊
    lui/lei/Lei fuma
    🔊
    noi fumiamo
    🔊
    voi fumate
    🔊
    loro fumano
    🔊
    Tempo semplice

    fumare imperfetto

    io fumavo
    🔊
    tu fumavi
    🔊
    lui/lei/Lei fumava
    🔊
    noi fumavamo
    🔊
    voi fumavate
    🔊
    loro fumavano
    🔊

    Tempo semplice

    fumare futuro semplice

    io fumerò
    🔊
    tu fumerai
    🔊
    lui/lei/Lei fumerà
    🔊
    noi fumeremo
    🔊
    voi fumerete
    🔊
    loro fumeranno
    🔊
    Tempo semplice

    fumare passato remoto

    io fumai
    🔊
    tu fumasti
    🔊
    lui/lei/Lei fumò
    🔊
    noi fumammo
    🔊
    voi fumaste
    🔊
    loro fumarono
    🔊

    Tempo composto

    fumare futuro anteriore

    io avrò fumato
    🔊
    tu avrai fumato
    🔊
    lui/lei/Lei avrà fumato
    🔊
    noi avremo fumato
    🔊
    voi avrete fumato
    🔊
    loro avranno fumato
    🔊
    Tempo composto

    fumare passato prossimo

    io ho fumato
    🔊
    tu hai fumato
    🔊
    lui/lei/Lei ha fumato
    🔊
    noi abbiamo fumato
    🔊
    voi avete fumato
    🔊
    loro hanno fumato
    🔊

    Tempo composto

    fumare trapassato prossimo

    io avevo fumato
    🔊
    tu avevi fumato
    🔊
    lui/lei/Lei aveva fumato
    🔊
    noi avevamo fumato
    🔊
    voi avevate fumato
    🔊
    loro avevano fumato
    🔊
    Tempo composto

    fumare trapassato remoto

    io ebbi fumato
    🔊
    tu avesti fumato
    🔊
    lui/lei/Lei ebbe fumato
    🔊
    noi avemmo fumato
    🔊
    voi aveste fumato
    🔊
    loro ebbero fumato
    🔊

    Obecné informace o oznamovacím způsobu (Indicativo) italských sloves

    Indikativ (Indicativo) je jedním ze základních způsobů časování sloves v italštině, který slouží k vyjádření činů, stavů nebo událostí považovaných za skutečné nebo jisté. Používá se k popisu faktů, každodenních rutin a objektivních situací.
    Například věty jako „Io vado al mercato“ nebo „Loro studiano per l'esame“ ukazují použití indikativu k předání konkrétních informací.
    Tento způsob se dá časovat v různých časech, jako je přítomný, minulý a budoucí, což umožňuje přesně umístit děje v čase. Porozumění indikativu je klíčové pro efektivní komunikaci a pochopení nuancí italštiny.

    congiuntivo fumare. Podmiňovací způsob slovesa fumare


    Tempo semplice

    fumare congiuntivo presente

    io fumi
    🔊
    tu fumi
    🔊
    lui/lei/Lei fumi
    🔊
    noi fumiamo
    🔊
    voi fumiate
    🔊
    loro fumino
    🔊
    Tempo semplice

    fumare congiuntivo imperfetto

    io fumassi
    🔊
    tu fumassi
    🔊
    lui/lei/Lei fumasse
    🔊
    noi fumassimo
    🔊
    voi fumaste
    🔊
    loro fumassero
    🔊

    Tempo composto

    fumare congiuntivo passato

    io abbia fumato
    🔊
    tu abbia fumato
    🔊
    lui/lei/Lei abbia fumato
    🔊
    noi abbiamo fumato
    🔊
    voi abbiate fumato
    🔊
    loro abbiano fumato
    🔊
    Tempo composto

    fumare congiuntivo trapassato

    io avessi fumato
    🔊
    tu avessi fumato
    🔊
    lui/lei/Lei avesse fumato
    🔊
    noi avessimo fumato
    🔊
    voi aveste fumato
    🔊
    loro avessero fumato
    🔊

    Obecné informace o konjunktivu (Congiuntivo) italských sloves

    Konjunktiv (Congiuntivo) je základní slovesný způsob v italštině, který se používá k vyjádření nejistoty, přání, emocí a hypotetických situací. Používá se při vyjadřování činů, které nejsou jisté nebo skutečné, například v případech pochybností nebo možnosti.
    Například věty jako „Spero che tu venga“ nebo „Se avessi tempo, partirei“ ilustrují použití konjunktivu k vyjádření duševních stavů nebo událostí závislých na podmínkách.
    Tento způsob se může vyskytovat v různých časech, například v přítomném a minulém, a je nezbytný pro jemné vyjadřování a sdělování složitých myšlenek v italštině.

    condizionale fumare. Podmiňovací způsob slovesa fumare


    Tempo semplice

    fumare condizionale presente

    io fumerei
    🔊
    tu fumeresti
    🔊
    lui/lei/Lei fumerebbe
    🔊
    noi fumeremmo
    🔊
    voi fumereste
    🔊
    loro fumerebbero
    🔊
    Tempo composto

    fumare condizionale passato

    io avrei fumato
    🔊
    tu avresti fumato
    🔊
    lui/lei/Lei avrebbe fumato
    🔊
    noi avremmo fumato
    🔊
    voi avreste fumato
    🔊
    loro avrebbero fumato
    🔊

    Obecné informace o kondicionálu (Condizionale) italských sloves

    Podmiňovací způsob (Condizionale) je základní způsob sloves v italštině, který se používá k vyjádření činů nebo stavů závislých na určitých podmínkách. Často se používá k formulaci přání, žádostí nebo hypotetických situací, které nejsou jisté.
    Například věty jako „Vorrei un caffè“ nebo „Se avessi più tempo, viaggerei di più“ ukazují, jak se podmiňovací způsob používá k vyjádření situací závislých na konkrétních okolnostech.
    Tento způsob lze časovat v přítomném i minulém čase a je nezbytný pro jasnou komunikaci a vyjadřování složitých myšlenek v italštině.

    imperativo fumare. Rozkazovací způsob slovesa fumare


    fumare imperativo

    tu fuma
    🔊
    noi fumiamo
    🔊
    voi fumate
    🔊

    fumare congiuntivo esortativo

    Lei fumi
    🔊
    Che lui/lei fumi
    🔊
    Che loro fumino
    🔊

    Obecné informace o rozkazovacím způsobu (Imperativo) italských sloves

    Rozkazovací způsob (Imperativo) je v italštině základním slovesným způsobem, který se používá k vydávání příkazů, pokynů nebo rad. Tvoří se pro druhou osobu jednotného čísla, druhou osobu množného čísla a první osobu množného čísla.
    Například věty jako „Fai attenzione!“ nebo „Parlate lentamente!“ ukazují, jak lze rozkazovací způsob použít pro přímou a jasnou komunikaci. Výraz „Andiamo!“, kterým se vyjadřuje pozvání něco společně udělat, je také příkladem rozkazovacího způsobu.
    Je však důležité poznamenat, že rozkazovací způsob nemá tvary pro třetí osobu jednotného ani množného čísla. V těchto případech se používá spojovací způsob (Congiuntivo), kterým se vyjadřují přání nebo doporučení jemnějším způsobem. Tento rys dělá italštinu jedinečnou, protože spojovací způsob dodává konverzacím nádech zdvořilosti a jemnosti.
    Znát rozkazovací způsob a jeho správné použití je klíčové pro efektivní komunikaci a udržení přátelského tónu v každodenních rozhovorech.

    Proč je nezbytné používat náš trénink časování k učení italštiny!

    Časování sloves patří mezi nejtěžší části italského jazyka a jeho zvládnutí vyžaduje pravidelný trénink.
    S naším interaktivním nástrojem můžete procvičovat zábavnou a přizpůsobenou formou, a to jak nejpoužívanější slovesa, tak i ta náročnější. Náš trenér vám pomůže zlepšit přesnost a rychlost, což zpříjemní vaši komunikaci.
    Ať jste začátečník nebo pokročilý, náš kouč časování vám pomůže posunout vaše jazykové dovednosti na vyšší úroveň!