🔍
    sense 1v
    sense 2v
    V italštině existují čtyři hlavní slovesné způsoby: indikativ, konjunktiv, kondicionál a imperativ. Každý z těchto způsobů se používá k vyjádření různých záměrů, akcí nebo stavů.
    Indikativ popisuje skutečnosti, konjunktiv vyjadřuje pochybnosti a přání, kondicionál se vztahuje na hypotetické situace a imperativ slouží k rozkazům a žádostem.
    Správná znalost časování sloves v těchto způsobech vám umožní snadno vyjadřovat různé myšlenky a emoce v každodenní komunikaci.
    Hanno finito di lavorare tardi. (Giosuè Carducci, Odi Barbare)
    finire :
    fi||re : (accento grave)

    indicativo finire. Oznamovací způsob slovesa finire


    Tempo semplice

    finire presente

    io finisco
    🔊
    tu finisci
    🔊
    lui/lei/Lei finisce
    🔊
    noi finiamo
    🔊
    voi finite
    🔊
    loro finiscono
    🔊
    Tempo semplice

    finire imperfetto

    io finivo
    🔊
    tu finivi
    🔊
    lui/lei/Lei finiva
    🔊
    noi finivamo
    🔊
    voi finivate
    🔊
    loro finivano
    🔊

    Tempo semplice

    finire futuro semplice

    io finirò
    🔊
    tu finirai
    🔊
    lui/lei/Lei finirà
    🔊
    noi finiremo
    🔊
    voi finirete
    🔊
    loro finiranno
    🔊
    Tempo semplice

    finire passato remoto

    io finii
    🔊
    tu finisti
    🔊
    lui/lei/Lei finì
    🔊
    noi finimmo
    🔊
    voi finiste
    🔊
    loro finirono
    🔊

    Tempo composto

    finire futuro anteriore

    io avrò finito
    🔊
    tu avrai finito
    🔊
    lui/lei/Lei avrà finito
    🔊
    noi avremo finito
    🔊
    voi avrete finito
    🔊
    loro avranno finito
    🔊
    Tempo composto

    finire passato prossimo

    io ho finito
    🔊
    tu hai finito
    🔊
    lui/lei/Lei ha finito
    🔊
    noi abbiamo finito
    🔊
    voi avete finito
    🔊
    loro hanno finito
    🔊

    Tempo composto

    finire trapassato prossimo

    io avevo finito
    🔊
    tu avevi finito
    🔊
    lui/lei/Lei aveva finito
    🔊
    noi avevamo finito
    🔊
    voi avevate finito
    🔊
    loro avevano finito
    🔊
    Tempo composto

    finire trapassato remoto

    io ebbi finito
    🔊
    tu avesti finito
    🔊
    lui/lei/Lei ebbe finito
    🔊
    noi avemmo finito
    🔊
    voi aveste finito
    🔊
    loro ebbero finito
    🔊

    Obecné informace o oznamovacím způsobu (Indicativo) italských sloves

    Indikativ (Indicativo) je jedním ze základních způsobů časování sloves v italštině, který slouží k vyjádření činů, stavů nebo událostí považovaných za skutečné nebo jisté. Používá se k popisu faktů, každodenních rutin a objektivních situací.
    Například věty jako „Io vado al mercato“ nebo „Loro studiano per l'esame“ ukazují použití indikativu k předání konkrétních informací.
    Tento způsob se dá časovat v různých časech, jako je přítomný, minulý a budoucí, což umožňuje přesně umístit děje v čase. Porozumění indikativu je klíčové pro efektivní komunikaci a pochopení nuancí italštiny.

    congiuntivo finire. Podmiňovací způsob slovesa finire


    Tempo semplice

    finire congiuntivo presente

    io finisca
    🔊
    tu finisca
    🔊
    lui/lei/Lei finisca
    🔊
    noi finiamo
    🔊
    voi finiate
    🔊
    loro finiscano
    🔊
    Tempo semplice

    finire congiuntivo imperfetto

    io finissi
    🔊
    tu finissi
    🔊
    lui/lei/Lei finisse
    🔊
    noi finissimo
    🔊
    voi finiste
    🔊
    loro finissero
    🔊

    Tempo composto

    finire congiuntivo passato

    io abbia finito
    🔊
    tu abbia finito
    🔊
    lui/lei/Lei abbia finito
    🔊
    noi abbiamo finito
    🔊
    voi abbiate finito
    🔊
    loro abbiano finito
    🔊
    Tempo composto

    finire congiuntivo trapassato

    io avessi finito
    🔊
    tu avessi finito
    🔊
    lui/lei/Lei avesse finito
    🔊
    noi avessimo finito
    🔊
    voi aveste finito
    🔊
    loro avessero finito
    🔊

    Obecné informace o konjunktivu (Congiuntivo) italských sloves

    Konjunktiv (Congiuntivo) je základní slovesný způsob v italštině, který se používá k vyjádření nejistoty, přání, emocí a hypotetických situací. Používá se při vyjadřování činů, které nejsou jisté nebo skutečné, například v případech pochybností nebo možnosti.
    Například věty jako „Spero che tu venga“ nebo „Se avessi tempo, partirei“ ilustrují použití konjunktivu k vyjádření duševních stavů nebo událostí závislých na podmínkách.
    Tento způsob se může vyskytovat v různých časech, například v přítomném a minulém, a je nezbytný pro jemné vyjadřování a sdělování složitých myšlenek v italštině.

    condizionale finire. Podmiňovací způsob slovesa finire


    Tempo semplice

    finire condizionale presente

    io finirei
    🔊
    tu finiresti
    🔊
    lui/lei/Lei finirebbe
    🔊
    noi finiremmo
    🔊
    voi finireste
    🔊
    loro finerebbero
    🔊
    Tempo composto

    finire condizionale passato

    io avrei finito
    🔊
    tu avresti finito
    🔊
    lui/lei/Lei avrebbe finito
    🔊
    noi avremmo finito
    🔊
    voi avreste finito
    🔊
    loro avrebbero finito
    🔊

    Obecné informace o kondicionálu (Condizionale) italských sloves

    Podmiňovací způsob (Condizionale) je základní způsob sloves v italštině, který se používá k vyjádření činů nebo stavů závislých na určitých podmínkách. Často se používá k formulaci přání, žádostí nebo hypotetických situací, které nejsou jisté.
    Například věty jako „Vorrei un caffè“ nebo „Se avessi più tempo, viaggerei di più“ ukazují, jak se podmiňovací způsob používá k vyjádření situací závislých na konkrétních okolnostech.
    Tento způsob lze časovat v přítomném i minulém čase a je nezbytný pro jasnou komunikaci a vyjadřování složitých myšlenek v italštině.

    imperativo finire. Rozkazovací způsob slovesa finire


    finire imperativo

    tu fini
    🔊
    noi finiamo
    🔊
    voi finite
    🔊

    finire congiuntivo esortativo

    Lei finisca
    🔊
    Che lui/lei finisca
    🔊
    Che loro finiscano
    🔊

    Obecné informace o rozkazovacím způsobu (Imperativo) italských sloves

    Rozkazovací způsob (Imperativo) je v italštině základním slovesným způsobem, který se používá k vydávání příkazů, pokynů nebo rad. Tvoří se pro druhou osobu jednotného čísla, druhou osobu množného čísla a první osobu množného čísla.
    Například věty jako „Fai attenzione!“ nebo „Parlate lentamente!“ ukazují, jak lze rozkazovací způsob použít pro přímou a jasnou komunikaci. Výraz „Andiamo!“, kterým se vyjadřuje pozvání něco společně udělat, je také příkladem rozkazovacího způsobu.
    Je však důležité poznamenat, že rozkazovací způsob nemá tvary pro třetí osobu jednotného ani množného čísla. V těchto případech se používá spojovací způsob (Congiuntivo), kterým se vyjadřují přání nebo doporučení jemnějším způsobem. Tento rys dělá italštinu jedinečnou, protože spojovací způsob dodává konverzacím nádech zdvořilosti a jemnosti.
    Znát rozkazovací způsob a jeho správné použití je klíčové pro efektivní komunikaci a udržení přátelského tónu v každodenních rozhovorech.

    Proč je nezbytné používat náš trénink časování k učení italštiny!

    Časování sloves patří mezi nejtěžší části italského jazyka a jeho zvládnutí vyžaduje pravidelný trénink.
    S naším interaktivním nástrojem můžete procvičovat zábavnou a přizpůsobenou formou, a to jak nejpoužívanější slovesa, tak i ta náročnější. Náš trenér vám pomůže zlepšit přesnost a rychlost, což zpříjemní vaši komunikaci.
    Ať jste začátečník nebo pokročilý, náš kouč časování vám pomůže posunout vaše jazykové dovednosti na vyšší úroveň!