🔍
    sense 1v
    sense 2v
    V italštině existují čtyři hlavní slovesné způsoby: indikativ, konjunktiv, kondicionál a imperativ. Každý z těchto způsobů se používá k vyjádření různých záměrů, akcí nebo stavů.
    Indikativ popisuje skutečnosti, konjunktiv vyjadřuje pochybnosti a přání, kondicionál se vztahuje na hypotetické situace a imperativ slouží k rozkazům a žádostem.
    Správná znalost časování sloves v těchto způsobech vám umožní snadno vyjadřovat různé myšlenky a emoce v každodenní komunikaci.
    Ha dileggiato l’avversario. (Umberto Eco, Il nome della rosa)
    verbo irregolare
    diligere :
    di||ge|re : (accento grave)

    indicativo diligere. Oznamovací způsob slovesa diligere


    Tempo semplice

    diligere presente

    io diligo
    🔊
    tu diligi
    🔊
    lui/lei/Lei dilige
    🔊
    noi diligiamo
    🔊
    voi diligete
    🔊
    loro diligono
    🔊
    Tempo semplice

    diligere imperfetto

    io diligevo
    🔊
    tu diligevi
    🔊
    lui/lei/Lei diligeva
    🔊
    noi diligevamo
    🔊
    voi diligevate
    🔊
    loro diligevano
    🔊

    Tempo semplice

    diligere futuro semplice

    io diligerò
    🔊
    tu diligerai
    🔊
    lui/lei/Lei diligerà
    🔊
    noi diligeremo
    🔊
    voi diligerete
    🔊
    loro diligeranno
    🔊
    Tempo semplice

    diligere passato remoto

    io dilessi
    🔊
    tu diligesti
    🔊
    lui/lei/Lei dilesse
    🔊
    noi diligemmo
    🔊
    voi diligeste
    🔊
    loro dilessero
    🔊

    Tempo composto

    diligere futuro anteriore

    io avrò diletto
    🔊
    tu avrai diletto
    🔊
    lui/lei/Lei avrà diletto
    🔊
    noi avremo diletto
    🔊
    voi avrete diletto
    🔊
    loro avranno diletto
    🔊
    Tempo composto

    diligere passato prossimo

    io ho diletto
    🔊
    tu hai diletto
    🔊
    lui/lei/Lei ha diletto
    🔊
    noi abbiamo diletto
    🔊
    voi avete diletto
    🔊
    loro hanno diletto
    🔊

    Tempo composto

    diligere trapassato prossimo

    io avevo diletto
    🔊
    tu avevi diletto
    🔊
    lui/lei/Lei aveva diletto
    🔊
    noi avevamo diletto
    🔊
    voi avevate diletto
    🔊
    loro avevano diletto
    🔊
    Tempo composto

    diligere trapassato remoto

    io ebbi diletto
    🔊
    tu avesti diletto
    🔊
    lui/lei/Lei ebbe diletto
    🔊
    noi avemmo diletto
    🔊
    voi aveste diletto
    🔊
    loro ebbero diletto
    🔊

    Obecné informace o oznamovacím způsobu (Indicativo) italských sloves

    Indikativ (Indicativo) je jedním ze základních způsobů časování sloves v italštině, který slouží k vyjádření činů, stavů nebo událostí považovaných za skutečné nebo jisté. Používá se k popisu faktů, každodenních rutin a objektivních situací.
    Například věty jako „Io vado al mercato“ nebo „Loro studiano per l'esame“ ukazují použití indikativu k předání konkrétních informací.
    Tento způsob se dá časovat v různých časech, jako je přítomný, minulý a budoucí, což umožňuje přesně umístit děje v čase. Porozumění indikativu je klíčové pro efektivní komunikaci a pochopení nuancí italštiny.

    congiuntivo diligere. Podmiňovací způsob slovesa diligere


    Tempo semplice

    diligere congiuntivo presente

    io diliga
    🔊
    tu diliga
    🔊
    lui/lei/Lei diliga
    🔊
    noi diligiamo
    🔊
    voi diligiate
    🔊
    loro diligano
    🔊
    Tempo semplice

    diligere congiuntivo imperfetto

    io diligessi
    🔊
    tu diligessi
    🔊
    lui/lei/Lei diligesse
    🔊
    noi diligessimo
    🔊
    voi diligeste
    🔊
    loro diligessero
    🔊

    Tempo composto

    diligere congiuntivo passato

    io abbia diletto
    🔊
    tu abbia diletto
    🔊
    lui/lei/Lei abbia diletto
    🔊
    noi abbiamo diletto
    🔊
    voi abbiate diletto
    🔊
    loro abbiano diletto
    🔊
    Tempo composto

    diligere congiuntivo trapassato

    io avessi diletto
    🔊
    tu avessi diletto
    🔊
    lui/lei/Lei avesse diletto
    🔊
    noi avessimo diletto
    🔊
    voi aveste diletto
    🔊
    loro avessero diletto
    🔊

    Obecné informace o konjunktivu (Congiuntivo) italských sloves

    Konjunktiv (Congiuntivo) je základní slovesný způsob v italštině, který se používá k vyjádření nejistoty, přání, emocí a hypotetických situací. Používá se při vyjadřování činů, které nejsou jisté nebo skutečné, například v případech pochybností nebo možnosti.
    Například věty jako „Spero che tu venga“ nebo „Se avessi tempo, partirei“ ilustrují použití konjunktivu k vyjádření duševních stavů nebo událostí závislých na podmínkách.
    Tento způsob se může vyskytovat v různých časech, například v přítomném a minulém, a je nezbytný pro jemné vyjadřování a sdělování složitých myšlenek v italštině.

    condizionale diligere. Podmiňovací způsob slovesa diligere


    Tempo semplice

    diligere condizionale presente

    io diligerei
    🔊
    tu diligeresti
    🔊
    lui/lei/Lei diligerebbe
    🔊
    noi diligeremmo
    🔊
    voi diligereste
    🔊
    loro diligerebbero
    🔊
    Tempo composto

    diligere condizionale passato

    io avrei diletto
    🔊
    tu avresti diletto
    🔊
    lui/lei/Lei avrebbe diletto
    🔊
    noi avremmo diletto
    🔊
    voi avreste diletto
    🔊
    loro avrebbero diletto
    🔊

    Obecné informace o kondicionálu (Condizionale) italských sloves

    Podmiňovací způsob (Condizionale) je základní způsob sloves v italštině, který se používá k vyjádření činů nebo stavů závislých na určitých podmínkách. Často se používá k formulaci přání, žádostí nebo hypotetických situací, které nejsou jisté.
    Například věty jako „Vorrei un caffè“ nebo „Se avessi più tempo, viaggerei di più“ ukazují, jak se podmiňovací způsob používá k vyjádření situací závislých na konkrétních okolnostech.
    Tento způsob lze časovat v přítomném i minulém čase a je nezbytný pro jasnou komunikaci a vyjadřování složitých myšlenek v italštině.

    imperativo diligere. Rozkazovací způsob slovesa diligere


    diligere imperativo

    tu diligi
    🔊
    noi diligiamo
    🔊
    voi diligete
    🔊

    diligere congiuntivo esortativo

    Lei diliga
    🔊
    Che lui/lei diliga
    🔊
    Che loro diligano
    🔊

    Obecné informace o rozkazovacím způsobu (Imperativo) italských sloves

    Rozkazovací způsob (Imperativo) je v italštině základním slovesným způsobem, který se používá k vydávání příkazů, pokynů nebo rad. Tvoří se pro druhou osobu jednotného čísla, druhou osobu množného čísla a první osobu množného čísla.
    Například věty jako „Fai attenzione!“ nebo „Parlate lentamente!“ ukazují, jak lze rozkazovací způsob použít pro přímou a jasnou komunikaci. Výraz „Andiamo!“, kterým se vyjadřuje pozvání něco společně udělat, je také příkladem rozkazovacího způsobu.
    Je však důležité poznamenat, že rozkazovací způsob nemá tvary pro třetí osobu jednotného ani množného čísla. V těchto případech se používá spojovací způsob (Congiuntivo), kterým se vyjadřují přání nebo doporučení jemnějším způsobem. Tento rys dělá italštinu jedinečnou, protože spojovací způsob dodává konverzacím nádech zdvořilosti a jemnosti.
    Znát rozkazovací způsob a jeho správné použití je klíčové pro efektivní komunikaci a udržení přátelského tónu v každodenních rozhovorech.

    Proč je nezbytné používat náš trénink časování k učení italštiny!

    Časování sloves patří mezi nejtěžší části italského jazyka a jeho zvládnutí vyžaduje pravidelný trénink.
    S naším interaktivním nástrojem můžete procvičovat zábavnou a přizpůsobenou formou, a to jak nejpoužívanější slovesa, tak i ta náročnější. Náš trenér vám pomůže zlepšit přesnost a rychlost, což zpříjemní vaši komunikaci.
    Ať jste začátečník nebo pokročilý, náš kouč časování vám pomůže posunout vaše jazykové dovednosti na vyšší úroveň!