V italštině existují čtyři hlavní slovesné způsoby: indikativ, konjunktiv, kondicionál a imperativ. Každý z těchto způsobů se používá k vyjádření různých záměrů, akcí nebo stavů.
Indikativ popisuje skutečnosti, konjunktiv vyjadřuje pochybnosti a přání, kondicionál se vztahuje na hypotetické situace a imperativ slouží k rozkazům a žádostem.
Správná znalost časování sloves v těchto způsobech vám umožní snadno vyjadřovat různé myšlenky a emoce v každodenní komunikaci.
I bambini hanno curiosato in giardino. (Giosuè Carducci, Odi Barbare)
curiosare :
cu|rio|sà|re
: (accento grave)
indicativo curiosare. Oznamovací způsob slovesa curiosare
|
Tempo semplice
curiosare presente |
||
| io | curioso |
🔊
|
| tu | curiosi |
🔊
|
| lui/lei/Lei | curiosa |
🔊
|
| noi | curiosiamo |
🔊
|
| voi | curiosate |
🔊
|
| loro | curiosano |
🔊
|
|
Tempo semplice
curiosare imperfetto |
||
| io | curiosavo |
🔊
|
| tu | curiosavi |
🔊
|
| lui/lei/Lei | curiosava |
🔊
|
| noi | curiosavamo |
🔊
|
| voi | curiosavate |
🔊
|
| loro | curiosavano |
🔊
|
|
Tempo semplice
curiosare futuro semplice |
||
| io | curioserò |
🔊
|
| tu | curioserai |
🔊
|
| lui/lei/Lei | curioserà |
🔊
|
| noi | curioseremo |
🔊
|
| voi | curioserete |
🔊
|
| loro | curioseranno |
🔊
|
|
Tempo semplice
curiosare passato remoto |
||
| io | curiosai |
🔊
|
| tu | curiosasti |
🔊
|
| lui/lei/Lei | curiosò |
🔊
|
| noi | curiosammo |
🔊
|
| voi | curiosaste |
🔊
|
| loro | curiosarono |
🔊
|
|
Tempo composto
curiosare futuro anteriore |
||
| io | avrò curiosato |
🔊
|
| tu | avrai curiosato |
🔊
|
| lui/lei/Lei | avrà curiosato |
🔊
|
| noi | avremo curiosato |
🔊
|
| voi | avrete curiosato |
🔊
|
| loro | avranno curiosato |
🔊
|
|
Tempo composto
curiosare passato prossimo |
||
| io | ho curiosato |
🔊
|
| tu | hai curiosato |
🔊
|
| lui/lei/Lei | ha curiosato |
🔊
|
| noi | abbiamo curiosato |
🔊
|
| voi | avete curiosato |
🔊
|
| loro | hanno curiosato |
🔊
|
|
Tempo composto
curiosare trapassato prossimo |
||
| io | avevo curiosato |
🔊
|
| tu | avevi curiosato |
🔊
|
| lui/lei/Lei | aveva curiosato |
🔊
|
| noi | avevamo curiosato |
🔊
|
| voi | avevate curiosato |
🔊
|
| loro | avevano curiosato |
🔊
|
|
Tempo composto
curiosare trapassato remoto |
||
| io | ebbi curiosato |
🔊
|
| tu | avesti curiosato |
🔊
|
| lui/lei/Lei | ebbe curiosato |
🔊
|
| noi | avemmo curiosato |
🔊
|
| voi | aveste curiosato |
🔊
|
| loro | ebbero curiosato |
🔊
|
Obecné informace o oznamovacím způsobu (Indicativo) italských sloves
Indikativ (Indicativo) je jedním ze základních způsobů časování sloves v italštině, který slouží k vyjádření činů, stavů nebo událostí považovaných za skutečné nebo jisté. Používá se k popisu faktů, každodenních rutin a objektivních situací.
Například věty jako „Io vado al mercato“ nebo „Loro studiano per l'esame“ ukazují použití indikativu k předání konkrétních informací.
Tento způsob se dá časovat v různých časech, jako je přítomný, minulý a budoucí, což umožňuje přesně umístit děje v čase. Porozumění indikativu je klíčové pro efektivní komunikaci a pochopení nuancí italštiny.
congiuntivo curiosare. Podmiňovací způsob slovesa curiosare
|
Tempo semplice
curiosare congiuntivo presente |
||
| io | curiosi |
🔊
|
| tu | curiosi |
🔊
|
| lui/lei/Lei | curiosi |
🔊
|
| noi | curiosiamo |
🔊
|
| voi | curiosiate |
🔊
|
| loro | curiosino |
🔊
|
|
Tempo semplice
curiosare congiuntivo imperfetto |
||
| io | curiosassi |
🔊
|
| tu | curiosassi |
🔊
|
| lui/lei/Lei | curiosasse |
🔊
|
| noi | curiosassimo |
🔊
|
| voi | curiosaste |
🔊
|
| loro | curiosassero |
🔊
|
|
Tempo composto
curiosare congiuntivo passato |
||
| io | abbia curiosato |
🔊
|
| tu | abbia curiosato |
🔊
|
| lui/lei/Lei | abbia curiosato |
🔊
|
| noi | abbiamo curiosato |
🔊
|
| voi | abbiate curiosato |
🔊
|
| loro | abbiano curiosato |
🔊
|
|
Tempo composto
curiosare congiuntivo trapassato |
||
| io | avessi curiosato |
🔊
|
| tu | avessi curiosato |
🔊
|
| lui/lei/Lei | avesse curiosato |
🔊
|
| noi | avessimo curiosato |
🔊
|
| voi | aveste curiosato |
🔊
|
| loro | avessero curiosato |
🔊
|
Obecné informace o konjunktivu (Congiuntivo) italských sloves
Konjunktiv (Congiuntivo) je základní slovesný způsob v italštině, který se používá k vyjádření nejistoty, přání, emocí a hypotetických situací. Používá se při vyjadřování činů, které nejsou jisté nebo skutečné, například v případech pochybností nebo možnosti.
Například věty jako „Spero che tu venga“ nebo „Se avessi tempo, partirei“ ilustrují použití konjunktivu k vyjádření duševních stavů nebo událostí závislých na podmínkách.
Tento způsob se může vyskytovat v různých časech, například v přítomném a minulém, a je nezbytný pro jemné vyjadřování a sdělování složitých myšlenek v italštině.
condizionale curiosare. Podmiňovací způsob slovesa curiosare
|
Tempo semplice
curiosare condizionale presente |
||
| io | curioserei |
🔊
|
| tu | curioseresti |
🔊
|
| lui/lei/Lei | curioserebbe |
🔊
|
| noi | curioseremmo |
🔊
|
| voi | curiosereste |
🔊
|
| loro | curioserebbero |
🔊
|
|
Tempo composto
curiosare condizionale passato |
||
| io | avrei curiosato |
🔊
|
| tu | avresti curiosato |
🔊
|
| lui/lei/Lei | avrebbe curiosato |
🔊
|
| noi | avremmo curiosato |
🔊
|
| voi | avreste curiosato |
🔊
|
| loro | avrebbero curiosato |
🔊
|
Obecné informace o kondicionálu (Condizionale) italských sloves
Podmiňovací způsob (Condizionale) je základní způsob sloves v italštině, který se používá k vyjádření činů nebo stavů závislých na určitých podmínkách. Často se používá k formulaci přání, žádostí nebo hypotetických situací, které nejsou jisté.
Například věty jako „Vorrei un caffè“ nebo „Se avessi più tempo, viaggerei di più“ ukazují, jak se podmiňovací způsob používá k vyjádření situací závislých na konkrétních okolnostech.
Tento způsob lze časovat v přítomném i minulém čase a je nezbytný pro jasnou komunikaci a vyjadřování složitých myšlenek v italštině.
imperativo curiosare. Rozkazovací způsob slovesa curiosare
curiosare imperativo |
||
| tu | curiosa |
🔊
|
| noi | curiosiamo |
🔊
|
| voi | curiosate |
🔊
|
curiosare congiuntivo esortativo |
||
| Lei | curiosi |
🔊
|
| Che lui/lei | curiosi |
🔊
|
| Che loro | curiosino |
🔊
|
Obecné informace o rozkazovacím způsobu (Imperativo) italských sloves
Rozkazovací způsob (Imperativo) je v italštině základním slovesným způsobem, který se používá k vydávání příkazů, pokynů nebo rad. Tvoří se pro druhou osobu jednotného čísla, druhou osobu množného čísla a první osobu množného čísla.
Například věty jako „Fai attenzione!“ nebo „Parlate lentamente!“ ukazují, jak lze rozkazovací způsob použít pro přímou a jasnou komunikaci. Výraz „Andiamo!“, kterým se vyjadřuje pozvání něco společně udělat, je také příkladem rozkazovacího způsobu.
Je však důležité poznamenat, že rozkazovací způsob nemá tvary pro třetí osobu jednotného ani množného čísla. V těchto případech se používá spojovací způsob (Congiuntivo), kterým se vyjadřují přání nebo doporučení jemnějším způsobem. Tento rys dělá italštinu jedinečnou, protože spojovací způsob dodává konverzacím nádech zdvořilosti a jemnosti.
Znát rozkazovací způsob a jeho správné použití je klíčové pro efektivní komunikaci a udržení přátelského tónu v každodenních rozhovorech.
Proč je nezbytné používat náš trénink časování k učení italštiny!
Časování sloves patří mezi nejtěžší části italského jazyka a jeho zvládnutí vyžaduje pravidelný trénink.
S naším interaktivním nástrojem můžete procvičovat zábavnou a přizpůsobenou formou, a to jak nejpoužívanější slovesa, tak i ta náročnější. Náš trenér vám pomůže zlepšit přesnost a rychlost, což zpříjemní vaši komunikaci.
Ať jste začátečník nebo pokročilý, náš kouč časování vám pomůže posunout vaše jazykové dovednosti na vyšší úroveň!