V italštině existují čtyři hlavní slovesné způsoby: indikativ, konjunktiv, kondicionál a imperativ. Každý z těchto způsobů se používá k vyjádření různých záměrů, akcí nebo stavů.
Indikativ popisuje skutečnosti, konjunktiv vyjadřuje pochybnosti a přání, kondicionál se vztahuje na hypotetické situace a imperativ slouží k rozkazům a žádostem.
Správná znalost časování sloves v těchto způsobech vám umožní snadno vyjadřovat různé myšlenky a emoce v každodenní komunikaci.
Ha costeggiato il fiume per chilometri. (Giovanni Verga, I Malavoglia)
costeggiare :
co|steg|già|re
: (accento grave)
indicativo costeggiare. Oznamovací způsob slovesa costeggiare
Tempo semplice
costeggiare presente |
||
io | costeggio |
🔊
|
tu | costeggi |
🔊
|
lui/lei/Lei | costeggia |
🔊
|
noi | costeggiamo |
🔊
|
voi | costeggiate |
🔊
|
loro | costeggiano |
🔊
|
Tempo semplice
costeggiare imperfetto |
||
io | costeggiavo |
🔊
|
tu | costeggiavi |
🔊
|
lui/lei/Lei | costeggiava |
🔊
|
noi | costeggiavamo |
🔊
|
voi | costeggiavate |
🔊
|
loro | costeggiavano |
🔊
|
Tempo semplice
costeggiare futuro semplice |
||
io | costeggerò |
🔊
|
tu | costeggerai |
🔊
|
lui/lei/Lei | costeggerà |
🔊
|
noi | costeggeremo |
🔊
|
voi | costeggerete |
🔊
|
loro | costeggeranno |
🔊
|
Tempo semplice
costeggiare passato remoto |
||
io | costeggiai |
🔊
|
tu | costeggiasti |
🔊
|
lui/lei/Lei | costeggiò |
🔊
|
noi | costeggiammo |
🔊
|
voi | costeggiaste |
🔊
|
loro | costeggiarono |
🔊
|
Tempo composto
costeggiare futuro anteriore |
||
io | avrò costeggiato |
🔊
|
tu | avrai costeggiato |
🔊
|
lui/lei/Lei | avrà costeggiato |
🔊
|
noi | avremo costeggiato |
🔊
|
voi | avrete costeggiato |
🔊
|
loro | avranno costeggiato |
🔊
|
Tempo composto
costeggiare passato prossimo |
||
io | ho costeggiato |
🔊
|
tu | hai costeggiato |
🔊
|
lui/lei/Lei | ha costeggiato |
🔊
|
noi | abbiamo costeggiato |
🔊
|
voi | avete costeggiato |
🔊
|
loro | hanno costeggiato |
🔊
|
Tempo composto
costeggiare trapassato prossimo |
||
io | avevo costeggiato |
🔊
|
tu | avevi costeggiato |
🔊
|
lui/lei/Lei | aveva costeggiato |
🔊
|
noi | avevamo costeggiato |
🔊
|
voi | avevate costeggiato |
🔊
|
loro | avevano costeggiato |
🔊
|
Tempo composto
costeggiare trapassato remoto |
||
io | ebbi costeggiato |
🔊
|
tu | avesti costeggiato |
🔊
|
lui/lei/Lei | ebbe costeggiato |
🔊
|
noi | avemmo costeggiato |
🔊
|
voi | aveste costeggiato |
🔊
|
loro | ebbero costeggiato |
🔊
|
Obecné informace o oznamovacím způsobu (Indicativo) italských sloves
Indikativ (Indicativo) je jedním ze základních způsobů časování sloves v italštině, který slouží k vyjádření činů, stavů nebo událostí považovaných za skutečné nebo jisté. Používá se k popisu faktů, každodenních rutin a objektivních situací.
Například věty jako „Io vado al mercato“ nebo „Loro studiano per l'esame“ ukazují použití indikativu k předání konkrétních informací.
Tento způsob se dá časovat v různých časech, jako je přítomný, minulý a budoucí, což umožňuje přesně umístit děje v čase. Porozumění indikativu je klíčové pro efektivní komunikaci a pochopení nuancí italštiny.
congiuntivo costeggiare. Podmiňovací způsob slovesa costeggiare
Tempo semplice
costeggiare congiuntivo presente |
||
io | costeggi |
🔊
|
tu | costeggi |
🔊
|
lui/lei/Lei | costeggi |
🔊
|
noi | costeggiamo |
🔊
|
voi | costeggiate |
🔊
|
loro | costeggino |
🔊
|
Tempo semplice
costeggiare congiuntivo imperfetto |
||
io | costeggiassi |
🔊
|
tu | costeggiassi |
🔊
|
lui/lei/Lei | costeggiasse |
🔊
|
noi | costeggiassimo |
🔊
|
voi | costeggiaste |
🔊
|
loro | costeggiassero |
🔊
|
Tempo composto
costeggiare congiuntivo passato |
||
io | abbia costeggiato |
🔊
|
tu | abbia costeggiato |
🔊
|
lui/lei/Lei | abbia costeggiato |
🔊
|
noi | abbiamo costeggiato |
🔊
|
voi | abbiate costeggiato |
🔊
|
loro | abbiano costeggiato |
🔊
|
Tempo composto
costeggiare congiuntivo trapassato |
||
io | avessi costeggiato |
🔊
|
tu | avessi costeggiato |
🔊
|
lui/lei/Lei | avesse costeggiato |
🔊
|
noi | avessimo costeggiato |
🔊
|
voi | aveste costeggiato |
🔊
|
loro | avessero costeggiato |
🔊
|
Obecné informace o konjunktivu (Congiuntivo) italských sloves
Konjunktiv (Congiuntivo) je základní slovesný způsob v italštině, který se používá k vyjádření nejistoty, přání, emocí a hypotetických situací. Používá se při vyjadřování činů, které nejsou jisté nebo skutečné, například v případech pochybností nebo možnosti.
Například věty jako „Spero che tu venga“ nebo „Se avessi tempo, partirei“ ilustrují použití konjunktivu k vyjádření duševních stavů nebo událostí závislých na podmínkách.
Tento způsob se může vyskytovat v různých časech, například v přítomném a minulém, a je nezbytný pro jemné vyjadřování a sdělování složitých myšlenek v italštině.
condizionale costeggiare. Podmiňovací způsob slovesa costeggiare
Tempo semplice
costeggiare condizionale presente |
||
io | costeggerei |
🔊
|
tu | costeggeresti |
🔊
|
lui/lei/Lei | costeggerebbe |
🔊
|
noi | costeggeremmo |
🔊
|
voi | costeggereste |
🔊
|
loro | costeggerebbero |
🔊
|
Tempo composto
costeggiare condizionale passato |
||
io | avrei costeggiato |
🔊
|
tu | avresti costeggiato |
🔊
|
lui/lei/Lei | avrebbe costeggiato |
🔊
|
noi | avremmo costeggiato |
🔊
|
voi | avreste costeggiato |
🔊
|
loro | avrebbero costeggiato |
🔊
|
Obecné informace o kondicionálu (Condizionale) italských sloves
Podmiňovací způsob (Condizionale) je základní způsob sloves v italštině, který se používá k vyjádření činů nebo stavů závislých na určitých podmínkách. Často se používá k formulaci přání, žádostí nebo hypotetických situací, které nejsou jisté.
Například věty jako „Vorrei un caffè“ nebo „Se avessi più tempo, viaggerei di più“ ukazují, jak se podmiňovací způsob používá k vyjádření situací závislých na konkrétních okolnostech.
Tento způsob lze časovat v přítomném i minulém čase a je nezbytný pro jasnou komunikaci a vyjadřování složitých myšlenek v italštině.
imperativo costeggiare. Rozkazovací způsob slovesa costeggiare
costeggiare imperativo |
||
tu | costeggia |
🔊
|
noi | costeggiamo |
🔊
|
voi | costeggiate |
🔊
|
costeggiare congiuntivo esortativo |
||
Lei | costeggi |
🔊
|
Che lui/lei | costeggi |
🔊
|
Che loro | costeggino |
🔊
|
Obecné informace o rozkazovacím způsobu (Imperativo) italských sloves
Rozkazovací způsob (Imperativo) je v italštině základním slovesným způsobem, který se používá k vydávání příkazů, pokynů nebo rad. Tvoří se pro druhou osobu jednotného čísla, druhou osobu množného čísla a první osobu množného čísla.
Například věty jako „Fai attenzione!“ nebo „Parlate lentamente!“ ukazují, jak lze rozkazovací způsob použít pro přímou a jasnou komunikaci. Výraz „Andiamo!“, kterým se vyjadřuje pozvání něco společně udělat, je také příkladem rozkazovacího způsobu.
Je však důležité poznamenat, že rozkazovací způsob nemá tvary pro třetí osobu jednotného ani množného čísla. V těchto případech se používá spojovací způsob (Congiuntivo), kterým se vyjadřují přání nebo doporučení jemnějším způsobem. Tento rys dělá italštinu jedinečnou, protože spojovací způsob dodává konverzacím nádech zdvořilosti a jemnosti.
Znát rozkazovací způsob a jeho správné použití je klíčové pro efektivní komunikaci a udržení přátelského tónu v každodenních rozhovorech.
Proč je nezbytné používat náš trénink časování k učení italštiny!
Časování sloves patří mezi nejtěžší části italského jazyka a jeho zvládnutí vyžaduje pravidelný trénink.
S naším interaktivním nástrojem můžete procvičovat zábavnou a přizpůsobenou formou, a to jak nejpoužívanější slovesa, tak i ta náročnější. Náš trenér vám pomůže zlepšit přesnost a rychlost, což zpříjemní vaši komunikaci.
Ať jste začátečník nebo pokročilý, náš kouč časování vám pomůže posunout vaše jazykové dovednosti na vyšší úroveň!