🔍
    sense 1v
    sense 2v
    V italštině existují čtyři hlavní slovesné způsoby: indikativ, konjunktiv, kondicionál a imperativ. Každý z těchto způsobů se používá k vyjádření různých záměrů, akcí nebo stavů.
    Indikativ popisuje skutečnosti, konjunktiv vyjadřuje pochybnosti a přání, kondicionál se vztahuje na hypotetické situace a imperativ slouží k rozkazům a žádostem.
    Správná znalost časování sloves v těchto způsobech vám umožní snadno vyjadřovat různé myšlenky a emoce v každodenní komunikaci.
    Ha aperto la porta con forza. (Giosuè Carducci, Odi Barbare)
    verbo irregolare
    aprire :
    a|prì|re : (accento grave)

    indicativo aprire. Oznamovací způsob slovesa aprire


    Tempo semplice

    aprire presente

    io apro
    🔊
    tu apri
    🔊
    lui/lei/Lei apre
    🔊
    noi apriamo
    🔊
    voi aprite
    🔊
    loro aprono
    🔊
    Tempo semplice

    aprire imperfetto

    io aprivo
    🔊
    tu aprivi
    🔊
    lui/lei/Lei apriva
    🔊
    noi aprivamo
    🔊
    voi aprivate
    🔊
    loro aprivano
    🔊

    Tempo semplice

    aprire futuro semplice

    io aprirò
    🔊
    tu aprirai
    🔊
    lui/lei/Lei aprirà
    🔊
    noi apriremo
    🔊
    voi aprirete
    🔊
    loro apriranno
    🔊
    Tempo semplice

    aprire passato remoto

    io aprii, apersi
    🔊
    tu apristi
    🔊
    lui/lei/Lei aprì, aperse
    🔊
    noi aprimmo
    🔊
    voi apriste
    🔊
    loro aprirono, apersero
    🔊

    Tempo composto

    aprire futuro anteriore

    io avrò aperto
    🔊
    tu avrai aperto
    🔊
    lui/lei/Lei avrà aperto
    🔊
    noi avremo aperto
    🔊
    voi avrete aperto
    🔊
    loro avranno aperto
    🔊
    Tempo composto

    aprire passato prossimo

    io ho aperto
    🔊
    tu hai aperto
    🔊
    lui/lei/Lei ha aperto
    🔊
    noi abbiamo aperto
    🔊
    voi avete aperto
    🔊
    loro hanno aperto
    🔊

    Tempo composto

    aprire trapassato prossimo

    io avevo aperto
    🔊
    tu avevi aperto
    🔊
    lui/lei/Lei aveva aperto
    🔊
    noi avevamo aperto
    🔊
    voi avevate aperto
    🔊
    loro avevano aperto
    🔊
    Tempo composto

    aprire trapassato remoto

    io ebbi aperto
    🔊
    tu avesti aperto
    🔊
    lui/lei/Lei ebbe aperto
    🔊
    noi avemmo aperto
    🔊
    voi aveste aperto
    🔊
    loro ebbero aperto
    🔊

    Obecné informace o oznamovacím způsobu (Indicativo) italských sloves

    Indikativ (Indicativo) je jedním ze základních způsobů časování sloves v italštině, který slouží k vyjádření činů, stavů nebo událostí považovaných za skutečné nebo jisté. Používá se k popisu faktů, každodenních rutin a objektivních situací.
    Například věty jako „Io vado al mercato“ nebo „Loro studiano per l'esame“ ukazují použití indikativu k předání konkrétních informací.
    Tento způsob se dá časovat v různých časech, jako je přítomný, minulý a budoucí, což umožňuje přesně umístit děje v čase. Porozumění indikativu je klíčové pro efektivní komunikaci a pochopení nuancí italštiny.

    congiuntivo aprire. Podmiňovací způsob slovesa aprire


    Tempo semplice

    aprire congiuntivo presente

    io apra
    🔊
    tu apra
    🔊
    lui/lei/Lei apra
    🔊
    noi apriamo
    🔊
    voi apriate
    🔊
    loro aprano
    🔊
    Tempo semplice

    aprire congiuntivo imperfetto

    io aprissi
    🔊
    tu aprissi
    🔊
    lui/lei/Lei aprisse
    🔊
    noi aprissimo
    🔊
    voi apriste
    🔊
    loro aprissero
    🔊

    Tempo composto

    aprire congiuntivo passato

    io abbia aperto
    🔊
    tu abbia aperto
    🔊
    lui/lei/Lei abbia aperto
    🔊
    noi abbiamo aperto
    🔊
    voi abbiate aperto
    🔊
    loro abbiano aperto
    🔊
    Tempo composto

    aprire congiuntivo trapassato

    io avessi aperto
    🔊
    tu avessi aperto
    🔊
    lui/lei/Lei avesse aperto
    🔊
    noi avessimo aperto
    🔊
    voi aveste aperto
    🔊
    loro avessero aperto
    🔊

    Obecné informace o konjunktivu (Congiuntivo) italských sloves

    Konjunktiv (Congiuntivo) je základní slovesný způsob v italštině, který se používá k vyjádření nejistoty, přání, emocí a hypotetických situací. Používá se při vyjadřování činů, které nejsou jisté nebo skutečné, například v případech pochybností nebo možnosti.
    Například věty jako „Spero che tu venga“ nebo „Se avessi tempo, partirei“ ilustrují použití konjunktivu k vyjádření duševních stavů nebo událostí závislých na podmínkách.
    Tento způsob se může vyskytovat v různých časech, například v přítomném a minulém, a je nezbytný pro jemné vyjadřování a sdělování složitých myšlenek v italštině.

    condizionale aprire. Podmiňovací způsob slovesa aprire


    Tempo semplice

    aprire condizionale presente

    io aprirei
    🔊
    tu apriresti
    🔊
    lui/lei/Lei aprirebbe
    🔊
    noi apriremmo
    🔊
    voi aprireste
    🔊
    loro aprirebbero
    🔊
    Tempo composto

    aprire condizionale passato

    io avrei aperto
    🔊
    tu avresti aperto
    🔊
    lui/lei/Lei avrebbe aperto
    🔊
    noi avremmo aperto
    🔊
    voi avreste aperto
    🔊
    loro avrebbero aperto
    🔊

    Obecné informace o kondicionálu (Condizionale) italských sloves

    Podmiňovací způsob (Condizionale) je základní způsob sloves v italštině, který se používá k vyjádření činů nebo stavů závislých na určitých podmínkách. Často se používá k formulaci přání, žádostí nebo hypotetických situací, které nejsou jisté.
    Například věty jako „Vorrei un caffè“ nebo „Se avessi più tempo, viaggerei di più“ ukazují, jak se podmiňovací způsob používá k vyjádření situací závislých na konkrétních okolnostech.
    Tento způsob lze časovat v přítomném i minulém čase a je nezbytný pro jasnou komunikaci a vyjadřování složitých myšlenek v italštině.

    imperativo aprire. Rozkazovací způsob slovesa aprire


    aprire imperativo

    tu apri
    🔊
    noi apriamo
    🔊
    voi aprite
    🔊

    aprire congiuntivo esortativo

    Lei apra
    🔊
    Che lui/lei apra
    🔊
    Che loro aprano
    🔊

    Obecné informace o rozkazovacím způsobu (Imperativo) italských sloves

    Rozkazovací způsob (Imperativo) je v italštině základním slovesným způsobem, který se používá k vydávání příkazů, pokynů nebo rad. Tvoří se pro druhou osobu jednotného čísla, druhou osobu množného čísla a první osobu množného čísla.
    Například věty jako „Fai attenzione!“ nebo „Parlate lentamente!“ ukazují, jak lze rozkazovací způsob použít pro přímou a jasnou komunikaci. Výraz „Andiamo!“, kterým se vyjadřuje pozvání něco společně udělat, je také příkladem rozkazovacího způsobu.
    Je však důležité poznamenat, že rozkazovací způsob nemá tvary pro třetí osobu jednotného ani množného čísla. V těchto případech se používá spojovací způsob (Congiuntivo), kterým se vyjadřují přání nebo doporučení jemnějším způsobem. Tento rys dělá italštinu jedinečnou, protože spojovací způsob dodává konverzacím nádech zdvořilosti a jemnosti.
    Znát rozkazovací způsob a jeho správné použití je klíčové pro efektivní komunikaci a udržení přátelského tónu v každodenních rozhovorech.

    Proč je nezbytné používat náš trénink časování k učení italštiny!

    Časování sloves patří mezi nejtěžší části italského jazyka a jeho zvládnutí vyžaduje pravidelný trénink.
    S naším interaktivním nástrojem můžete procvičovat zábavnou a přizpůsobenou formou, a to jak nejpoužívanější slovesa, tak i ta náročnější. Náš trenér vám pomůže zlepšit přesnost a rychlost, což zpříjemní vaši komunikaci.
    Ať jste začátečník nebo pokročilý, náš kouč časování vám pomůže posunout vaše jazykové dovednosti na vyšší úroveň!